Jak s vrtulů na prdeli….

….si poslední týdně a pomaly už měsíce připadám. Furt sa na mě cosi hrne a já nestačím ani chvílu spočnůt. Ale když na to donde, tož to je jedině dobře. Když si vzpomnu jak sem eště nedávno lapěl na řiti a mohl tak jedině špekulovat jakým směrem půjdu ven ze psama, tož su za to ledva rád.

Nejak sem sa našel s krásnů práců. Takovů kde sa ráno nebudíte s hubů jak když ste zrovna zhltli zavináča. Kde sa každý deň cosi nového naučím. Aj když kolikrát do tých počítačů hledím jak žaba z kyšky a přemýšlám lesti sa mám víc báť já jich nebo oni mě. Šak už přede mnů pan šéf poschovávali všecky kladiva. Sa bójí že bych to tam kolikrát všecko porozhňápal. Ale je pravdů že včil zrovna ne. Spíš sa cosi už aj daří a posůváme sa s tyma é-šopama, Abrama a podobným jak sa říká k hmatatelným výsledkom. Šak už si ale na mě vymysleli další úkole. Nemusíte temu věřiť, ale včil toto píšu na takovém tem bílém počítaču co má zepředku nakůsnuté jabko. Dostal sem ho do opatrování s tým, že ať sa s ním seznámím, ať možu do tych sítí zamotávať aj ty Apple a dělať s nima kůsky barzjaké. A su vám z teho hyn. Jaksi ně to od prvního okamžika začlo překvapovať. A jedině v dobrém. Tož co vám mám povídať. Převelice vám faň práca. Eště kór když sů u ní kolem mě samí faň lidi. To je jak vánoce každý deň.

Ale potěší aj když sa podaří cosi zažiť aj mezi prácu. Třeba sa pomaly po patnácti rokoch (ano, čtete dobře, po patnácti, aj když nevypadám, já vím) viděť s děckama ze školy. Tolikej srandy sem už dlůho nezažil. A né jenom jí. Aj takového teho zvláštního pocita když sa s nekým nevidíte strašně dlůho, ale v mometě jak sa vidíte tož navážete v řeči jak kdyby to bylo včera. Moc vám faň.

Jináč jak to bylo jenom trochu možné, tož sem nabral směr východ a snažil sa vysoko v Beskydech spojit příjemné s užitečným. Su tam do všeckého úplně zamilovaný a cítím jak mi to dělá převelice dobře. Jak po physé, tak hlavně v hlavě. Jaksi sa mi ty hodnoty konečně začly rovnať správným směrem. Šak by aj řekl že je už načase. A já za to musím poděkovať hlavně mojí mamě a tatovi. Takové jak já každý nemá. Jak máme už každý svoju domácnosť, a mě sa jak říkávala moja mama konečně začal ten rozum ztečený z hlavy do řiti vracať zpátky, tož sa můj vztah k nim dostal tam kde si to zaslůžijů. Mám jich rád. Šak díky nim aj nemám jenom vrtulu na prdeli jak píšu v nadpise, ale aj náhon na všecky štyry kola skrzeva Subaru Impreza které si už stačilo vyslůžiť titul a jméno ledoborec Subarov. A já su jeho kapitán.

Šak ně spolehlivo vyvézl za sůmraka štědrého dňa cestů ledovů do výšky pomaly osum set metrů nad mořsků hladinu a já sem mohl do tmy v tých kopcoch zapáliť svíčku a začať jedny z najkrásnějších vánoc co sem zatým zažil. Aj když ně šla ke koncu zhořeť žáha. Vařijů to na tem smíchovském břehu z jakejsi kyselej vody. Kamile, už to nebudu piť. Slibuju! Ale aj hrůza práce sa udělala na to jak bylo veselo. Naša Heduš mezi jiným tak krásně vixlajvantem kredenc vystlala, že je v něm jak v pokojíčku. A chalůpka sa tak pěkně rozehřála, že sa stala jedným velkým pokojíčkem. A za mínus osumnácti byla černá tma a Orion nebyl na tem nebi sám. A my sme chodili potmě srnčím chodníčkem lesem a po lůkách závějama do kopca s hlavama zakloněnýma za najlepším výhledem. A firma Camil vykůzlila krmítko do kterého k ranímu kafi létala žluna šedá . Myslím jako že my sme sa na ňu dívali s kafem v ruce. Né že ta žuna létala do krmítka na kafe. Ona tam měla najradši biskupa z kačeny co sem k ní aj knedle navařil a chalupa z venku vypadala jak kdyby ve vnitřku hořelo. Tak sa z ní kůřilo když sa otevřela jakási škvíra a pára sa valila ven a vynášala ven vůňu těsta jak kyne. A v jednu chvílu to vypadalo že sa bude kůřit aj Staňovi z uší. Ale jak kluci povídali, vypustili to jináč. A rokůřily sa komíny aj na chalůpkách kolem, a sůseda sme jenom tak neminuli. A slunéčko svítilo a odrážalo sa až na severních štítoch Fatry. A moje psy sem viděl bečat když sme měli jet dom. A to děcko je celá mama (v totem případě nikeho neurazím). A…..