Miluji máj!

Jsem zamilovaný. Už mnoho let. Od té doby, kdy jsem si ještě jako dítě byl schopen poprvé tento cit uvědomit. A nikterak se za něj nestydím. Ba naopak. Jsem na něj celá ta leta pyšný, dávám jej okázale najevo a patřičně si jej užívám. Proto znova a znova volám či možná až ze všech sil křičím: miluji máj!

Vždyť může být něco krásnějšího, než májový východ slunce jenž žízní po ranní rose a v korunách rozkvetlých třešní svou silou rozeznívá desítky či stovky ptačích trylků, z nichž každý jinak, ale pokaždé mnohem krásněji než já sděluje to, co umím jen slovy: miluji máj!

Nebo takové louky. Ty se pokryjí tou nejšťavnatější zelení a jako by samy mezi sebou chtěly soutěžit o to, která z nich je krásnější. A každá se umí vystrojit jinak. Jedna našla inspiraci v blankytu oblohy a posela se tisíci poměnek, druhá kol vláhy chce žlutí blatouchů přebít samo slunce, třetí sází na panenskou skromnost skrze záplavy sedmikrásek. A všechny tak chtějí vlastně jen říci to, co donekonečna opakuji já: miluji máj!

A já nelením a otevírám dokořán všechny okna i dveře. Chci vyhnat všechnu tu vlhkou zimu ukrytou ve všech koutech, pod tepichy do nichž buším ze všech sil či v zastlaných peřinách které dávám všanc slunci. Ovocné stromy zbavuji suchého větvoví a spolu s nimi se tak více a svobodněji nedechuji. Hráběmi vyčesávám další kusy luk, jenž vloni ještě dusilo divoké křoví a již nyní cítím tu vůni sena jenž z nich vzejde. A to vše s neskutečnou silou a radostí, neb jsem hnán mocným citem, který znova vtěsnám do těch dvou slov: miluji máj!

Nejsilnější jsou však večery. Stačí vejít do lesa a s každým nádechem cítit z vší té vláhy bující kvas kopřiv, hluchavek, lopuchů, mrkvousů… Z kvetoucích hlohů, kalin či kaštanů se točí hlava a zpěv drozdů či strnadí zvěstování léta mě přivádí do extáze. Slunce sic již za obzorem vytahuje další a další barevné trumfy a nad řekou si ve shodě dopřávají ze společného stolu rorýsi i netopýři. Zmámen tím vší kráčím v mladém obilí z nějž se ozývá křepelčí volání a nad hlavou se mi míhá přetichý soví stín. Nejtišším šepotem proto znovu řvu: miluji máj!

Ale nebyl by máj takovým májem, kdyby kolem mě nebyli mí nejbližší, díkyž nim si jej mohu toliko dopřávat a kteří mi i vydatně zimu pomohli vyháněti. Díky Vám všem! A krásný máj.

Foto: Předseda a Křeček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *