Nekteré věci sů fakt těžké….

A možem si namlůvat jací sme chlapi až do aleluja. Jak sem před nejakým časem psal, vylíhnul sa tým mojim rýžovníkom malý ptáček. Zkůšali to poprvéj, tož byl jenom jeden. A od začátku sa mi zdál divný. Dlůho to holátko ležalo v tej budce na zádoch, a né a né sa převrátit. Pozdější sa mu to povédlo, ale furt z pod něho trčaly nožky jaksi dovrcha. Róstl, staří sa o něho vzorně starali, až sa z teho hnízda vydal na zem. Ale právě že enem na zem. Nikde jinde sa neudržál. Nožky měl ochrnuté a rostlé úplně ináč, než by měly. Tož sem si řekl, vyzkůšáme, jak sa s tým popere. Ale žádná sranda to nebyla. Chuďatko sa pokůšalo létat, ale jak sa nemožete nohama odrazit od země, tož ste v řiti. Navíc aj ty křidélka neslůžily tajak by měly.

Nejaký týden sem proto přemýšlal co s ním. Narodit sa venku, dávno by nežil. A já nejak věřím přírodě, že pro takové nebožátko to tak je lepší. Šak si představte, že sa narodíte jak pták, a na nožky sa nepostavíte, křidélka vás neunesů. Ležíte v kleci na boku na zemi, a třepete sa do kolečka. Nic moc, že ? Tož sem si řekl, a dosť. Nemožeš ho nechat sa trápit. Před chvílů sem sa pořádně umyl, pomodlil sa, a ukončil to. A na slze sem potem použil slivovicu. Život ide dál. Adneska sa jim vylíhli dva mladí. A vypadajů zdravě.

aktualizace 31.8.2007 – 11:37 – Stav máďat – 4 kusy

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *