Roxy je pajzl….

….sedím si tak v pátek večer sám doma. Mám chuť něco dělat, někam jít, ale nevím co a kam. Najednou mi příjde sms. Píše Luba že se za chvíli staví. Jsem rád. Luba potěší. Zaručeně potěší.

Hned na uvítanou mu naleju slivovicu, a Luba mi to oplácí sdělením že má dnes pětatřicáté narozeniny. Začínám tušit že dnešní večer asi dopadne úplně jinak než sem původně předpokládal. Ze špajzu vytahuju láhev vína a z trouby právě dopečený roastbeef. Jako zákusek si dáváme něco malého kyselého na zub. Začátek párty řekl bych ideální.

Po půl jedné se zvesela vrací Standa s Kamilem odněkud z koncertu. Krátce se pozdravíme a vyrážíme do noci. Jako začátek volíme pivko v „Meši“. Ti dva tam večer zakončili, tak my ho tam začínáme. Pak přesedáme na tramvaj a vydáváme se do Roxy. Nebyl sem tam už ani nepamatuju a docela se těším. Dyť sem si tam za ty roky už něco užil. Řekl bych, že lze už mluvit i o jisté formě vztahu.

Při vstupu do foyer mě překvapuje převaha uvaděčů nad návštěvníky, ale nenecháváme se odradit. Luba jde zaplatit vstupné. Vrací se ale jen s jedním lístkem. Ptám se ho proto jestli zaplatil jen za sebe nebo za oba. Odpovídá mi že snad za oba, protože pánovi do okénka říkal „dvakrát“. Pro jistotu se vracíme zeptat. Odpověď je ale překvapující……. *“…umíš číst ? Lístek stojí kilo, vzal sem si od tebe kilo, tak máš jeden. Takže ty buď zaplať nebo jdi do hajzlu.“* Zůstávám jako opařený a ptám se jesti to myslí vážně. Z okénka se ale znova ozve *“….zaplať nebo jdi do hajzlu.“* Lapám po dechu. Otáčím se na místní uvaděče a ptám se hlasitě co to má znamenat. Chlapci ale jen krčí rameny a omlouvají to slovy že to je strašný debil, ale oni s tím nic neudělají. Mám chuť se otočit a jít fakt někam do hajzlu. Večer ale patří Lubovi který se sem tolik těšil, takže se snažím to překousnout, strkám do okénka stovku a ten primitivní chlapec mi podává lístek aniž by odtrhl oči od filmu na svém compu.
Miluju kompetentní lidi na svých místech.

Scházíme po těch starých známých schodech dolů a první co mě praští do očí jsou otevřené pánské toalety s klasickým bordelem na zemi. Při plné klubu to lze pochopit. Dnes je tady ale asi jen čtyřicet lidí…… A DOST ! Vyplivni tu hořkou slinu. Přišel ses sem bavit, tak se bav ! Pivo chutná i z plastikového kelímku a dochází i na tanec. Lubovy kreace jsou neskutečné a pokud by nás nad ránem nevyhodili, tak tam tančí doteď. Vše nejlepší přeju Lubo !

Vzkaz pro provozovatele klubu Roxy, jímž je Linhartova nadace: Když si teď čtu o vašich projektech, tak je tam slovo kultura skloňováno ve všech pádech. Zkuste jej prosím praktikovat i ve vztahu k návštěvníkům. Protože i sebelepší pokrm nechutná pokud je servírován na neumytém talíři se starou aluminiovou lžící.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *