Třepání tepichů

A nastalo jaro. Po zimě nevalné a suché. Po níž nevěřím ani tomu jaru a nebudu si od mrazů jistý do poloviny máje. Ale přivítat se musí a já to tohoto roku i tuze chtěl. Proto jsem pod záminkou třepání zvlhlých tepichů svolal své nejbližší, čímž jsme se pro tento účel setkali v našem společném domově na Kysuciach. A ač jsme započali už před třemi týdny, pokračujíce Álojzovými narozeninami v týdnu minulém, nejsme s tím vítáním jara ještě ani v polovině. Ale pěkně popořádku…

Počasí se nám na přelom března a dubna vydařilo mimořádně a my se v té naší osadě na pomezí Budatínského a Bytčianského panstva a o níž je v kronikách první zmínka již v roce 1690, pustili do tradičních rituálů; otevřeli jsme slunci dokořán všechna okna, na žrdky pověsili ony výše zmiňované tepichy, vynesli do sadů i lesů všechny pily, zapálili očistné ohně na všech dostupných obětištích a po nocích jsme pohanskými tanci zaháněli zimu. A u všeho jsme se halasně radovali. A zpívali hop šup. A z plných plic se stále smáli…

Vše nám šlo zkrátka krásně od ruky a my tak zas o kousek vrátili původní tvář těm lazům, jenž vznikly na valašském právu jako kolonizační osada uprostřed divokých lesů. A my, stejně tak jako kdysi jiní, ve tmě poslouchali ustavičné houkání sovy v jarním toku. A zabývali se myšlenkou, zda-li nemá při tak urputně vytrvalém projevu žízeň. (Až mě někteří vybízeli, ať jí v misce zanesu vodu.) A taky po mnoha proběhnuvších filosoficko-psychologických analýzách už víme, čemu se ta Heda pořád směje; prostě všemu…

Dokonce jsme někteří uskutečnil i výlet za dvě údolí a poprvé tak odněkud uzřeli tu naši výseč luk s pár chalupami, neb jinak je díky svému umístění a obklopení lesy neviditelná. A přitom jí to obzvlášť v tomto čase tak sluší. Vždyť kudy jeden jde, tudy se kochá. A je jedno zda tiše či halasně jako náš Karel, nebo jestli se rozplývá nad dokonalostí krajiny či nad mnohdy nevídanými výtvory obyvatel tohoto drsného kraje…

Bylo mi a je tady vždy krásně mí přátelé. A z velké části díky Vám. Proto již teď se těším na další setkání, kde nás snad bude ještě více a kde nás bude hřát již časné májové slunce. A my budem snídat venku a do dolin se ponese zpěv cirkulárky a zvonění kosy a na ohni Vám budu vařit guláš. A s večerem bude možno zůstat ležet v trávě a v tichu hledět do hvězd…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *