Procházejíc se podvečer mezi poli, uvažujíc nad mnohým, došla mi jedna věc. Umíme jako lidé zaznamenat pro budoucí vzpomínky či pro sdělení druhým mnohé. Ať už jsou to obrazy krásy či hnusu, zrození či zmaru, světla či tmy…
Stejně tak dokážeme uložit jako konzervu hlas, zpěv, křik či ticho…
Jedno se nám však stále nedaří. Zaznamenat vůni. Třeba právě toho červnového podvečera jaký byl dnes. Za tou stále musíme jít. A tak je to dobře. Moc dobře…
[soundcloud url=“https://api.soundcloud.com/tracks/106486058″ params=“auto_play=false&hide_related=false&visual=true“ width=“100%“ height=“450″ iframe=“true“ /]