Tož vám povím, že tak zarostlý jak eště včera sem snáď v životě nebýl. Šak si mě aj moja mama v nedělu spletla se Sandokanem, tygrem z Mompracemu. Aj Véna sa na mňa raz zahleděla, nahla hlavu na bok a řekla, „poslůchaj, já ťa poprvej vidím střapatého“. Ale už je to důle.
Šak vám byl celý ten prosinec splašený jak potrefená koza už od začátka. Já sem měl aj co doháňat po profůlanej jeseni, a snáď sa mi to aj daří. No a když k temu připočtete všecku tu šílenosť dělanů jak natruc adventnímu klidu Táni Fišerové tož sa ani není třeba diviť, že nebylo času fůsy si oholiť.
K temu mňa eště na poslední chvílu fest nasrala ta naša Heda, když ně po ročním domlůvání přestavjala plány kvůli temu, že musí kdesi na jak říká Camill „ramn bej“ diskotéku. Ale tož buď jí odpuštěné. Aspoň sem si pod ty fůsy mohl pár dní pořádně pobrblať a škňůřit sa jak od Mikuláša zapomenutý čert.
Třiadvacátého sem sa ale obudil usmítý jak slunéčko, naložil ledoborec Subarov zásobama, psama a mojím předsednictvem a vydal sa (s přestávků na doplnění slivovice a domácí drůbeže v Mama Tata base camp) do beskydských kopců kde byť fůsatý patří k společenskému bontónu.
Na Štědrý deň už začínalo byť v chalupě krásné teplučko a já sem si zašel najíť ten najkrásnější smrček a ověšal ho baňkama tak, že aj mě očiska zářily jak malému děcku. Odpoledňa sem navařil velký hrnec smetanovej kapustnice a večer sa v tichu praskajůcích polének v ohňu fůlal ve světle svíček ze stromka, škrábal sa ve fůsech a bylo mi moc faň.
Nemělo ale to tichučko dlůhého trvání a na Boží hod sa chalupa začla pomalu plniť a ozívať radosťů, smíchem a motorovýma pilama. A z chodby sa při načnutí sůdka z Plzně ozvalo takové to pcsss a nám sa všeckým pod nosama objevily bílé fůsiska od pěny.
Pomaly sa taky začal sypať sníh a čím víc bylo v chalupě teplejší, tým víc sa venku ochlazovalo a děckám sa mohly vytáhnůť saně, Heda stavjat sněhuláky a kdo chtěl tož si mohl do sněhu vyčůrávat obrázky (myslím tym ty fůsatější).
V tych chvílách sa stal ale jediná špatná chvíla z celých svátků. To když večer došel Staňa do kuchyně s prázdnů sklenků a vypleštěnýma očiskama. Pivo došlo. A Camill zbledl, zalezl pod peřinu a já sem mu radši aj čaj se slivoviců uvařil. Po tem sa naštěstí zbrchal a podle pravidla že plzeňák Plzeň vždycky najde nám na saňách přivezl zpátky úsměv mezi fůsy.
Silvestr a České dráhy nám přivézl Vénu a s ňů další smích. A v chalupách kolem bylo zrazu všade plno jak už dlůho ne a na stole sa objevily aj chlebíčky a jednohubky s očkem a já sem byl aj rád že sa ně ty baculaté škraně schovajů pod fůsama.
Ale temu eště nebyl konec. Na Nový rok sem chtěl péct kačku, ale musel sem to o jeden deň odložiť, protože naša mama nás varovala, že na Nový rok sa nemí jesť nic co nosilo péří, protože by nám štěstí ulétlo. A to nechtěl ani jeden z nás. A kdo si počká ten sa dočká aj pečenej kačeny se zelím jak marcipán a knedlama jak obláčky. Jenom to mastné jde potem špatně dolů z fůsů.
Jak sem ale už říkal, fůsiska sů už důle a my všeci musíme začat zas od začátka. Tož eště raz Vám všeckým přeju do teho nového roka jenom to dobré a ať sa jenom smějem tak jak my celů dobu tam navrchu v kopcách.
13 komentářů
hezká idylka …moc hezká…
(avšak bez Zdeny)..
přijeli jsme, viděli jsme a je to všechno pravda. Bylo to moc fajn zastavení na sváteční přátelské pouti. A bylo toho ještě víc, ale potom vám nic))
na te fotce se snehulakem je stanik zase vyflusly… neni jak vysavat pokojicek… a konecne ses zobrazil, samozvany. (prosim, neberte muj ton nikdo nijak zavazne.Marek promine. A Stanik?
a knedliky nésó polité ščávó
Moje parta, … moje petra
zaplatPanBuh ze jsem chybel a mel pres svatky jinych aktivit jako treba pracu, vypada to ze zas o nicem jak vzdycky…
Re Zdena: Ty zas jenom brbleš a brbleš. Kdyby sas nefůlala kdesi kde je tě stejně prd třeba, tož si tam mohla byť s nama a knedle sa ti mohly v mastným utápjať.
Re Aleš: Ba. Po pravdě sme byli všeci zapčklí jak poslední kvašák v sůdku, hlady a o žízni. A byla nám strašná zima a neměli sme vůbec co kůřit. A zžírali sme sa závisťů nad tvojima silvestrovskýma chlebíčkama s řáholeckým salátem. ,)
…Kamijek na sankach – jak zive.Uplne z neho ta radost cisi:)))..to sa neda neokomentovat
ale jinac…nevim, jak to nejlepe popsat…budu se citovat…byla jsem tam, kde mi bylo dobre a kde citim,ze me maji vsichni radi, kde je dostatek vseho a nezalezi co mas na sobe ani kolik mas v sobe…nebe to ale jeste neni, ale je to blizko…DEKUJU MOOOOC
Véno, …nebe to bude jak doděláme hajzlík a v koupleně položim dřevnou podlahu, usadíme lázeňský kamna a k tomu přifaříme plechovou vanu. Pak už jen pověsit petrolejky, hodit nějaký to polínko do ohně, …odložit věci na přistavenou masivní židli a oddat se náležité očistě těla i duše. Pak už se bude dát jedině litovat proč pobyt na Zlámané nikdy netrvá dýl než jen pouhý týden. Takovej výplach mozku od všeho stresu jakej zažívam Tam, to neni nikde jinde. Markovo ani se nedá říct knedlíky, ale obláčky …s pečenou kachnou, zalitý jak jinak než Plzeňským jsou pohádka i bez polití štávou. Jen se po takovým obědě těžko dejchá, ale to už neni Markova chyba …ikdyž, kdyby to nedělal tak dobrý…
…jo a až do provazu vláčejícího klády z lesa k chalupě nebudu zapřaženej já, ale vysněnej traktůrek. Tak přátelé …kdo jste zedník a vlastníte traktůrek …přihlášky s fotografií, stručnym životopisem a výpisem z ůčtu …potřebných k výběrovému řízení na ozdravný podyt na horách přijímá předseda.
sem si tu melodiju uz aj prozpevovala… S—aaaaan—–do-kaan.