Tak nám vyvrcholilo léto, vážení. A lživě si nanamlouvejte, že ne. Nejdelší den v roce je už za námi a odteď se už bude vše jen krátit a dozrávat. Veškeré květy se již přeměnily v plod, mladé ptactvo opustilo svá hnízda a kolouchové k mateřskému mléku nesměle zakoušejí první pastvu. Vždyť ani se nenadějeme a máme tady podzim. (Živě vás teď vidím, jak teď nechápavě hledíte, co to ten blázen zas plácá za nesmysly.) Takže teď vážně…
Začátek léta vypadá dobře. Po suchu přišlo konečně trochu vláhy. Což však ještě podpoří růst trávy, které je letos v Beskydech i tak dost. Být mojí babičkou, která chovala kozy a krávy, byl bych jejími slovy „calo paradno, že mom t’hoto roku dve otavȳ“. Ale my to zvládneme pokosit i bez dobytku. Stejně tak, jako se zabývat věcmi, které děláme ne pro primární užitek, ale jen pro čistou radost. Či jen tak zahálet prostým a slastným nicneděláním.
Ve městech je to teď ale težší. Většina populace na poslední chvili dokončuje rozdělané projekty, neb čas dovolených se povážlivě blíží. Ulice zní zvláštním tichem a bary jsou spíše prázdné než plné. A pokud už někdo pije, tak těžké červené víno či černočerné žaludeční likéry. Holt zvláštní je ten přechodový čas, kdy si zvykáme na nové, další údobí našich životů.
Takže, zatněte zuby a dopřejte si krásný začátek léta. (Tedy pokud to léto už nebylo.)
