Povím vám, že ta naša zahrádka je požehnání. Cosi sme sa na ní nadřeli, ale teď už přinášá jenom potěšení. Není nad to, uvařiť si odpoledňa kafé, vylézt si ven, lapnůť na řiť a těšiť sa tým jak je tam dobře. Dneska tam za mnů došla moja sestra aj s jejím – naším Lubomírem, tož sme poseděli, pozvykládali…..a dobře nám bylo. A bude snáď aj celé léto.
Aj Mui s Moiů a Františkem Plašilovým už tam sů a vyzpěvujů. Jenom nevím, co řeknů sůsedi za otevřenýma oknama na všecky ty řeči. Kór když sa Staňa rozvykládá co kemu vyjímečného visí přilepeného nad vanů a podobně. Ale oni si snáď zvyknů. Jim asi ani nic inšího nezbývá
