Pár slov úvodem…

Vážení přátelé zdravím, tak jsem se po pár úvodních aklimatizačních dnech dostal k vám, na Předsedu. Jako každý správný zahraniční zpravodaj bych rád začal přímo, od konce. Dnes se nám v houšti Vancouverského trhu s realitami podařilo najít klícku najakdlouhochceš, čili byt a tak můžeme příští týden opustit naše čínské hostitele v útulném, ovšem drahém a barbarsky situovaném Bed&Breakfastu. Naše nové působiště je na kopečku, nad centrem city, kousek k pobřeží a exklusivnímu lesoparku Stanley. Jinými slovy mám z nás radost, neboť legrace to úplně nebyla a první krok se zdařil tak nějak podle představ.

Cesta do Kanady je pro každého milovníka dobrodružství zážitkem. Alpy před Milánem očarují, stejně tak teplíčko co panuje na letišti. Celnice, které se nelíbí má rebelská fotografie v pasu (nahoře bez) a nechce mě pustit na palubu směr Toronto, potěší méně. Nakonec jsme se domluvili, jsme přeci jen lidi. Musím taky pomluvit italské aerolinky, neboť jejich servis a stroje mě nijak nenadchli, spíš naopak, ale o to nejde, hlavně že semnou nespadli. Canadian Police si mě vyčíhla jako jediného a v Torontu mě kompletně psycho rozebrala – český golman jen tak tak, že nekapituloval. Zato imigračního oficíra jsem si vybral poctivě a mladý sympaťák ani nechtěl vidět letenku zpět. Z Toronta do Vancouveru to už bylo jen pohodlných 5 hodin v náručí Air Canada a ani jsem se nenadál a už jsem byl v objetí svých spolubojovnic. 20 hodin uteklo jako nic, pár příběhů, rozhovorů, čtění a člověk je na druhém konci světa, resp. 8539 km od baráku.

Vancouver je krásný, zajímavý, velmi kospmopolitní a má krásné světlo, které dělá hezké barvy. Lidi jsou tady docela milí. Myslím, že se mi tady nějaký čas bude líbit.

Brzy naslyšenou

…z Vancouveru pro Predseda.org Aleš Procházka