Už pár dní sem vám cosi cítil za krkem. Furt sem sa ohlížal co že z kama nakůkne. Ale za nic na světě ně trknůť co. A přitem všady aj nápovědy. Až sem z teho byl jakýsi přikrčený a zaškňůřený. Ani z baráka sem pomaly nevylézal a radši pavůky vymetal. Nic vám faň když nevíte z kama co. A až dneska večer ně to začlo docházať. Já sem úplně zapoměl skrz inšího čekať to, co sem už toťkaj vzpomínal. S narcisama ve váze. Jak čerstvo obuzený jezevec postavený do zimy, hladný a nevychráněný. A z teho mi před tým čumáčiskem přelétne jedna děvčica. Taková vlaštovka. Z ničeho nic. Až sem z teho musél předloňského šípkového musel naléť. Šak sem ju neviděl takovů dobu. A zas, tak jak to ona umí, donésla radosť která ně obudila. S ňů sem toteho roku poprvé uslyšél jak sa v parku kdosi směje na lavce a není to scala. A mě sa udělalo moc faň že je to už tady. Tož vitaj jaro!