….ne vždy je za pěkným výletem nutno cestovat do vzdálených končin. Někdy stačí zajít kousek dál po chodníku který takřka důvěrně známe. A tak se to stalo dnes mě. Šimon se mě tou cestou snažil navigovat už dávno, ale až dnes se mu to podařilo. Stačilo za Čimicemi projít mezi lukami a dostali jsme se na břidlicový skalní ostroh nad Vltavu, v místa jež se zovou Zámky.
Slunce žhnulo i přes husté mraky zvláštním ostrým světlem a vše tak nějak jinak vonělo. I zvuk se šířil krajinou jak když másla ukrajuje. A mě to až po chvíli došlo. To se s námi loučí léto. A ať nám to je či není milé, nezbývá nám než to příjmout. A využít každé příležitosti dokud tady ještě je. Třeba se tomu zaraduje a zůstane s námi aspoň do poloviny října. A hub budeme nosit nůše.
Přírodní památka Zámky se rozkládá na východně orientovaných svazích Vltavy mezi ústím Drahaňského potoka a osadou Zámky. Území je rozděleno na dvě části ostře zaříznutou Zámeckou roklí a je tvořeno horninami svrchního proterozoika, které představují nejstarší horniny na území Prahy. Ve větší části území vystupují na povrch tmavé břidlice, které se na dně tehdejšího moře usadily v době před více než 640 miliony lety. Do těchto břidlic později pronikly žíly dioritového porfyritu a bazaltu. Právě tyto horniny spolu s břidlicemi byly těženy jako stavební štěrk ve velkém lomu v severní části.
Historie osídlení a využívání území člověkem sahá až do doby před asi pěti a půl tisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniká na skalnatém ostrohu nad Vltavou výšinné sídliště. To je později osídleno v době eneolitu lidem řivnáčské kultury a poté nepřetržitě až do doby příchodu Slovanů. V době ranného osídlení Slovany, v 6. – 8. století n.l., dosahuje hradiště největšího rozkvětu. Z novější historie je zajímavé, že v Zámecké rokli byla v roce 1870 otevřena první továrna na dynamit v Čechách.
V území roste řada vzácných a chráněných druhů rostlin. Na strmých skalách roste chráněná tařice skalní, na hraně skalních svahů s mělkými půdami roste vzácný křivatec český, rozrazil ladní, koniklec luční český a bělozářka liliovitá, na mírnějších svazích s hlubšími půdami pak společenstvo trav s kostřavou waliskou, trýzelem škardolistým, tolitou lékařskou a chrpou chlumní. Na dvou místech v jižní části území, kde na povrch vystupují zásadité horniny, roste vzácné společenstvo s prvosenkou jarní, pěchavou vápnomilnou a bělozářkou větvitou.
Z významných a chráněných živočichů se v území vyskytují převážně teplomilní zástupci hmyzu – střevlíkovitých, mandelinkovitých a nostacovitých, dále je zde možné zahlédnout z motýlů otakárka ovocného a lišaje pryšcového, z obratlovců pak ještěrku obecnou, myšici křovinnou a ježka západního.
Zdroj textu: www.envis.praha-mesto.cz
