Sergey Brin Awards

Dnes nastává vyjímečný den. Připomínáme si výročí mnoha významných událostí. A možná že slovo významný tu vyjímečnost ani není schopno přenést a ten pravý význam rozmělňuje. Den jako stvořený pro páchání skutků které by se zařadily do zástupu těch mimořádností, jejichž umístění na časové ose bytí člověka začíná dle zažité časomíry údajem 21. srpen…..

A nebyly to věci vždy jen dobré jako tentokrát. Namátkou můžeme vzpomenout rok 1952, kdy do světla porodního sálu poprvé zamžouralo těleso jménem Jiří Paroubek. A jalo se křičet do všech stran, jen aby dalo všemu vůkol vědět že ono je tady a stává se pánem všehomíra.

Našemu le comité bohužel není známo jaký byl před třiceti pěti lety prvotní projev Sergeye Brina. Možná taky jen propadl v bezbřehý řev aby se domohl matčina prsu. Ale taky je možné, že se nejdříve pořádně rozhlédl a už tehdy viděl dál než ostatní. Tak jako se mu to později stalo ještě tolikrát.

Proto jsme se rozhodli využít této příležitosti k tomu, abychom založili tradici a jednou za rok dali najevo jednomu člověku, že před ním a jeho výhledem do větších dálav než má většina těch ostatních hluboce smekáme. A budiž tato poklona i do budoucna smlouvou, že se z těch pohledů do dáli dostane část i k nám a bude nám ve vlnách mnohdy vzbouřených jasnou navigací.

Dovoluju si všem oznámit, že tímto se nemněně navěky prvním člověkem s titulem vítěze *Sergey Brin Awards* stává pan *Lubomír N.*, námi kteří jej mají rádi krátce zvaný *Luba*.
Jedním z atributů tohoto ocenění je i zřízení samostatné rubriky v tomto našem oznamovateli, skrze níž se snad s vizemi oceněného budeme mít možnost seznamovat. Blahopřejeme.

Cenu naší udatné, vytrvalé a plodné Coco, která se narodila v tento den před čtyřmi lety pro nedostatek nominovaných v její kategorii opět nevyhlašujeme.