O některých lidech ani nevíte že existují, protože na vás neměli osobní vazbu a nebo jednoduše nebyli mediálně a společensky známí. Jsou však i lidé, jenž jsou sice známí, ale neprávem opomíjení. Žena, o které bude na několika dalších řádcích řeč, mi byla až niterně blízká. Nikdy jsem ji osobně nepotkal a o jejím soukromém životě nevím zhola nic, ale o její profesní dráze toho vím až dost. Ta žena mě ovlivnila více, než by si člověk dokázal představit. Dvacet let vedla časopis dTest. Dvacet let vedla redakci, která byla nad míru podezřívavá. Věřím, že každý ví o čem tento časopis píše, ale nedokáži odhadnout, kolik lidí se skutečně zajímá o kvalitu běžných spotřebních věcí tolik jako TA ŽENA.
Já se svým naturelem násobeným její inspirací, která mě ostatně vedla i k založení tohoto blogu, jí nesahám ani po kotníky. A to si čtu složení na obalech potravin snad více než je zdrávo, miluju domácí výrobu čehokoli a než si koupím nějakou spotřební věc, obracím se věrně ke všem dostupným testům určených pro spotřebitele.
Dne 17. listopadu 2012 (symboličtější den si vybrat nemohla) však tato žena odešla na věčné časy do spotřebitelského nebe, kde špatné a nekvalitní výrobky nemají své místo a kde je v hierarchii nad ní snad už jen Bůh.
Každá smrt je začátkem něčeho nového. Koloběh života se aktivuje a vše zlé je k něčemu dobré. A tak doufám, že jedno z dalších vydání časopisu dTest bude hodnotit úrověň kvality českého pohřebnictví. Protože co je mi známo, tak naše pohřebnictví na svou katarzi teprve čeká. Možná i proto, že doposud nebylo řádně a odborně ohodnoceno.
Budiž jí země lehká a Bůh dej nám aby dále setrvávala v našich spotřebitelských srdcích a inspirovala nás – slovy klasika – k vytahování hlavy z našich zadních částí těla.
Odpočívej v pokoji Ido Rozová (1.4.1951 – 17.11.2012)
Vaše obdivovatelka Zdena Vyžilá
