Tož tož sme sa při tak pěkné neděli zvedli z gaučů, a vyjeli směrem Hornopožárské lesy. A jak je u nás už obvyklé, udělali sme dobře. Toten kus břeha řeky Sázavy, porostlý krásnýma dubama a bukama si už oblíbil velkovévoda a následník trůnu František Ferdinand d´Este, který si tady nechal aj postavit lovecký zámeček, a kolem něho dost lesních cest, které sů na takový špacír jak dělané. A ani sa temu Fanošovi, co ho potem chudáka v Sarajevu střelili jak srnca nedivím.
Lesy sů krásné, plné velikých starých stromů. Mezi něma sa po zemi válajů velké žulové kameně porostlé mechama, které vypadajů, že je tady kdosi symetricky rozložil, a hřiby sa dajů zbírat rovno z chodníka. A do teho vám v pravidelných intervalech romanticky hůká z dálky posázavský pacifik. A lesy to nejsů prázdné. Potkat tu mezi inším možete, ale spíš nepotkáte, muflony a daňky. Co před vama ale neuteče, sů opravdu veliké mraveniště lesních mravenců. Před tyma možete utéct jedině vy. Ale proč by ste to dělali. Skoro všeci trpíme Sekorovým syndromem, a mravence díky Ferdovi máme rádi. A oni si to zaslůžijů.
