Ale zas nemožu řéct, že by sa s nama pěkně nerozlůčily. A tak aj já s nima. Hneď v pátek sem si lapnul do tej mojí bedrunky zelenej a valil do teho našeho milého Holleschau. Aj když ně keřísi laši lákali na inší chodníčky. Ani předseda ale nemože seděť jednů prdelů na dvojich hodech.
Už jenom kvůli temu že sa mi minulý týdeň, jednadvacátého srpna narodil další synovec. Malý Simon. Teda nenarodil sa mě, ale naší Soni s přispěním mojeho pošůlaného bratra. Tož sem ho musel jeť pozdraviť a uvítať na ten náš svět. Aj když on zatým najradši jenom pospí, pojí a pospí. A dobře dělá. Šak on má teď před sebů eště dlůhé prázdniny. A já mu jich přeju.
Po městě sem sa prolétl jenom na chvílu a navíc jenom potmě. Mojí mamě sa zas zhoršily příznaky vážného syndroma, že v momentě jak mě uvidí tož ně hneď vymyslí nejaků prácu. Tož ně nezbývá než využívať teho když usne. Ale víc sa musím naučiť mysleť na to, že brzo vstává. Ať sa mi neopakuje tak jak včil, že aj když idu po špičkách tož už na mňa číže s rukama v bok.
….ale když nad tým tak přemýšlám, tož mě vlastně prázdniny teprv začínajů. Lesti sa nestane žádná hrůza, tož mi dneska odejde z baráka poslední malá chlupatá bestia a já sa konečně dostanu nekde pořádně na luft. Hurááááááá !!!