Jednou jsem vám seděl na návštěvě a kamarádi probírali, jak někdo věří či nevěří na duchy, na posmrtný život a kdoví co ještě. Dokonce se našli i tací, kteří tvrdili, že v jejich rodině se schopnost odhadovat minulost a budoucnost dokonce dědí. A jeden kamarád, zřejmě úplný skeptik, završil tuto nevědeckou debatu konstatováním na adresu jeho přítelkyně, že její matce se narodilo dítě a to dítě byla žena…
Fibonacciho posloupnost má z obojího (dogma x skepse) po trošce. Na jedné straně vystupuje jako pouhá řada po sobě následujících čísel, kdy součet dvou předchozích čísel je výsledkem čísla následujícího – řečí matematiky: 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89… atd. až do nekonečna, je tudíž označována jako nekonečná posloupnost přirozených čísel. Proč tuto posloupnost Fibonacci (cca 1175–1250) vymyslel a za jakým účelem, těžko říci, asi měl jen dobrý postřeh, byl hochem všímavým a bystrým.
Na straně druhé nám posloupnost vnucuje pocit jisté determinovanosti tohoto světa, jinými slovy řečeno, že věci kolem nás byli stvořeny záměrem nějaké vyšší síly. Neboť když vydělíte např. číslo 89 číslem 55 vyjde vám poměr 1,618. Stejný poměr získáte vydělením vždy následujícího čísla v řadě číslem předchozím. Tomuto poměru se začalo říkat zlatý průměr či řez, neboli anglicky Golden Ratio, protože byl nacházen v mnoha věcech, které se nachází kolem nás, a dokonce i na lidském těle a na burze.
Zlatý průměr najdete například na květu slunečnice (Semena ve slunečnici se nachází ve spirále. Tyto spirály se točí jak z vnějšku květu ve směru otáčení hodinových ručiček, tak i ze středu květu proti směru otáčení hodinových ručiček. Množství spirál ve směru otáčení hodinových ručiček a proti směru otáčení hodinových ručiček jsou dvě za sebou jdoucí čísla ve Fibonacciově sekvenci a tudíž splňují zlatý průměr), šnečích ulitách (zde je poměr mezi spirálami jdoucích zvnějšku a zevnitř ulity úplně stejný jako u slunečnice) a např. ještě borovicových šišek (stejný poměr jako u obou předchozích). Na lidském těle lze najít Fibonacciho posloupnost na poměru mezi délkou předloktí a celou rukou, mezi délkou a šíří obličeje (tedy jak u koho, myslím) a u mnoha dalších částí lidského těla.
Zda je Fibonacciho průměr skutečně průměrem vyšší síly, která jej podle něj tvoří, si každý rozhodne sám. Já bych ale přidal svůj postřeh, kdy jistý klasik žertoval nad tvrzením, že součet jistých rozměrů egyptských staveb odpovídá vzdálenosti Země od Měsíce, tím, že součet jistých rozměrů jeho kůlny na zahradě……
autor: Tomáš Pavlíček