Dopřejte si…

Dopřejte si to, co sem zažil včera večer já, a uvidíte, že nebudete litovat. Já jsem pod tým dojmem aj po nočním Žižkově valčík tančil, a myslel sem, že začnu aj létat. A za to všecko može restaurant Sonora, do kterého sem byl pozvaný na večeřu.

Nepotrpím si na hogo-fogo podniky, takže styl klasické hospody, kde si možete sednůt za pořádný stůl vítám. Kór když je sa zpoza teho stola na co dívat. Třeba jak v totem případě hlavně na výstavku asi 220 druhů nejlepších tequil, nebo 200 druhů single malt whisky. Sa vám z teho hneď sliny zbíhajů jak vose na bombón, a vy hned víte, proč na tych obrazoch kolem majů ti indiáni flinty. Tady je co hlídat.

Nás sa hned mezi dveřama ujal pan šéf, znalým okem si nás otipoval, a na nejaké zbytečné vymýšlání nám nedal prostor. Chtěli sme pepřový steak, tož nám bez zaváhání doporučil biftek *Black Hills*. A povím vám, že ten kus svíčkové, pomazaný vysoků vrstvů veledelikátní pepřové pasty, podávaný s olivama, avocádem, pomerančem, citrónem, salátem a salsou, byl neco tak vyjímečného, že u mě vyvolával i ten sžíravý pocit hrůzy, že až to skončí, a taléřek bude prázdný, život už nebude mět smysl.

Z toho mě ale naštěstí vysvobodil znova pan šéf připomínků, že je načase začat přemýšlat o digestivu. A moc pěkně nám s tým pomohl, protože sa v tem co dělá skutečně vyzná, a neťápe máčku. Z mojeho pohleda je aj moc důležité si na tu flašku šáhnůt a přivoňat si. A nic z teho mi nebylo odepřené. A aj proto sem měl znova důvěru k doporučení, které vycházalo ze zjištění, co mám vlastně rád. Zemitá *Herencia Historico*, kerá zraje 5 roků v sudoch od sherry, podávaná správně v koňakové sklence voněla jak kdyby ste nasáli odér ze šuplíčka sto roků starého nočního stolka plnéno flakonů a barzjakých tajemných pudélek, na který celé dopoledňa žhnulo letní slunko. A chuť nijak nezaostávala. A můj úsměv byl pomaly kolo celé hlavy. Stav blaženosti vrcholil.

Dohromady zhrnuté, já osobně dávám šest hvězdiček z pěti, a možu enem doporučit. Mexikánští kuchaři na kterých si tady zakládajů, a které sem aj zahlédl, sa v řemesle víc jak vyznajů, a těžko vám navařijů cosi špatného. A dobrého k vypití je tady teho aj pro vymýšlavé papuliska.

Počítajte ale že všecko dobré cosik stojí, takže když k temu co sem měl já, připočtete eště dvě piva, vodu, košík chleba, vyjde vás to tak cirka na 700,- za osobu. Vynikající gin Quintessential jsem ale dostal nalétý zadarmo. Asi nesnesli pomyšlení, že já, takový milovník a „znalec“ teho jalovčí, totu záležitost eště nekoštnul. Už včil sa těším, co ochutnám příště. Třeba tam zandem spolem, né ?

Váš předseda