Tož sa nám na svatů Kateřinu narodily pijavice. Začalo to to tým, že tůhů a vášňů po sobě lezli ti naši chlupatí dárečci po zdi. Tož sme je rozdělili, ale nakonec sa ty ludry kvůliva chvilce nepozornosti, vedůci od Stanikova močáku, spojili. Co sa dalo dělat. Při každé příležitosti sme potem Coco obhlédali ze všeckých stran a hádali, lesti z ní cosik vyleze nebo ne. Ze začátku to vypadalo, že ani né, ale potem to začlo.
A to mě mezi tým aj doběhla, bo jedného dňa splaskla. Tož si říkám, sviňa, ona má falešnů březost. Nasedli sme do auta a hrc frc tradá na veterinu. Tam sa doktorka smije: „Jáj, tady bude mět kdosi rodinu“. A hneď že ultrazvuk. Tož sa do ní dívem a doktorka hneď ze smíchem, že je tam hlava na hlavě. To už sa mi nohy podlamovaly a čelo sem měl orošené, jak chlapi v Tonetovce na ohýbárni. Tož co sa dalo dělat. Začali sme pomaly chystať lavóry a lantuchy, ať nejsme zaskočení, až to na ňu donde. Čekáme, čekáme, furt nic, až to v pátek došlo. Chudera už ledva šmatlala a dýchala, jak dyž já sa deru s dalekohledem kdesi na kopec. A to ju drželo celý deň a až po půlnoci došly stahy. Bylo mi jí tak bylo líto, že sem s ňů aj na zemi ležál, a jak to enem šlo sem ju podporovál. A ve tři čtvrtě na tři to došlo. A trvalo to dlůho. Až pomaly do osmi hodin. Fuška to byla taková, že bych to osobně zažit nechtěl. A to su předseda a cosik vydržím.
Ale dobře to dopadlo a máme pět cvalíků, radosť sa podívat. Šak z tých našich dvůch psíků snáď ani nic škaredého vylézt nemože. Majů sa zvesela k světu, že je po celém baráku čut, jak enem mlaskajů a chrochtajů, když tu svoju mamu za cicky natahajů. A do teho kolem nich lécu já s takovů starosťů, že sem si aj prsa prohmatával, lesti sa mi taky mléko nedělá.
Tož nás včil čeká přinejmenším šest týdnů radosti. Zatím to eště de, ale jak sa mi to rozleze po kuchyni, tož to bude teprve štěstí. Šak aj pod vánočním stromkem budeme mět myslím hlavně pséky. A kdyby ste taky jedného chtěli, tož dajte vědět a namísto Ježíška k vám dondu já s psíkem, jako štědrý předseda.
