Hedino MDŽ

Ondřejovi umřel nevlastní praotec a na přetřes přišla diplomatická otázka, zda se napříč špatným mezilidským vztahům mezi znesvářenými bývalými manželi a jejich rodinami zúčastnit či naopak dát našemu bratru v Pánu Miloslavovi pietně své poslední sbohem…

Ondřej se tedy se svým bratrem dohodl, že za mé přítomnosti tuto mortal trachtaci poctí svou účastí… Peklo začalo zjištěním, že obřad bude vykonáván v katolickém kostele, tzn. bude dlouhý, nudný a prochladlý… všechna má očekávání byla v tomto směru naplněna… Co mě překvapilo, byla nebožtíkova dcera s její dcerou sedící v první lavici, kde zbytek nejužší rodiny se zaujetím pěl nábožné písně a hrál jakousi slovní doplňovačku s farářem, ze které si pamatuju jen „I s tebou“, jelikož tyto pozůstalé napříč katolickému bontonu nejenže nepěly, nehrály společenské hry a nemodlily se, ale ani nevstávaly a nesedaly si na páně farářův pokyn (což jako jediné jsem dělala i já, byť mám ke katolickému molochu víc než odstup), čímž mi začaly být jakýmsi rebelským způsobem sympatické, situace mi byla hned venku osvětlena, jednalo se o jehovistky…

Po hodině mše jsme se odebrali sledovat spouštění rakve do hrobu (pro zajímavost – tento trik jsem viděla poprvé v životě, neb v naší rodině jsme všichni přáteli žehu). Jelikož jsme již byli s Ondřejem řádně vymrzlí a chtěli se vzdálit, uvrhli jsme kytici, lopatku hlíny a snítku myrty na rakev mezi prvními a hurá pryč, jenže hle, jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme se ocitli zabarikádováni nejbližšími pozůstalými, kteří nás donutili vytvořit řadu, a než jsme se vzpamatovali, byli jsme v první kondolenční linii… Vážení, cca. 150 spoluobčanů různého pohlaví, věku, národnosti a úrovně mi potřáslo (povětšinou se slzami v očích) rukou a popřálo upřímnou soustrast!!! To si jako, kurva, nikdo nevšiml, že mě nikdy předtím v životě nespatřil?!? Nakonec jsme byli na vlnách rodiny unešeni do místní restaurace Záložna zkonzumovat povinný řízek… naštěstí byl valné kvality… a ten řízek byl taky to jediné, co jsem dneska dostala.

Když jsem si stěžovala předsedovi, jak jsem oslavila MDŽ, dostalo se mi následující odpovědi: „šak kvítek je tam taky hrůza“.

… tož tak.