Hovno hovno hoří

Posledních pár dnů bych opravdu nenazval těmi nejlepšími v mém životě. Nějak se mi tuze zašmodrchalo několik komunikačních linií a já, ač jsem vše myslel dobře a chtěl jsem konat jen dobré, nebyl jsem pochopen a ani mi nebyla dána možnost mé činy vysvětlit. Zkrátka, byly to dny, které jednoho zcela vyčerpají a já přiznávám, že jsem z toho všeho už takřka padal na hubu. Ale…

…dnes jsem měl velké štěstí. Zastavil se u nás náš Kája a ten při odpoledním výletě řekl své jasné „neprojdeš“ všem mým chmurám. Což dává naději tomu, že budu mít opět dost sil k tomu, abych to, co nebylo ještě vyřešeno, zdárně brzy napravil. Díky Kájo.