Mám rád tu naši směs dialektů nejzápadnějších slovanských jazyků. A to ne tak, že bych se s nimi jen pasivně kochal, ale sám jsem i velmi aktivním účastníkem. Vždyť při každé z mých cest na východ svévolně přecházím z hovorové pražské češtiny skrze spisovný jazyk český k východomoravskému dialektu, který se v mé mysli pozvolna mění v stredoslovenské kysucké nárečie. A končím u makovsko-čadecké guralštiny, ve ktrej by sm vom ani pisac nevedzel. Tudíž mě vůbec nepřekvapuje, že například u banálního oznámení nálezu několika plodnic lišáka zprohýbaného (Hydnum repandum) jsem byl spoluhledačem nařčen z toho, že hovořím snad i korejsky.
P.S. Přiznám však, že někdy překvapím i sám sebe. Třeba jako když jsem při sobotním kosení ovcemi zvalchované louky zadal své z pylů kýchající Coco rázný povel, ať se vzdaluje jen do té míry, abych ono zmíněné kýchání slyšel.
