Výstup na autobusovém nádraží Tuřany, Brno. Přesun z pořád temné brněnské Zvonařky do Holešova. Do Holešova, který opět nepřekvapil. Zato všude nejletnější počasí. Na nebi ani mráček, jasno, které, jak se později ukázalo, překazilo mou houbovou vášeň. Zpět u rodičů. Dům, kde se zastavil čas. Rodina, u které mě pořád napadá, proč si lidé s horečnatou intenzitou sobě a veřejnému mínění vlastní bortí (vlastně nikdy nedosažené) štěstí? Která síla nutí lidi utíkat sama před sebou, aby se opět nalezli na stejném místě? Dialektika hovna.
Útěk do Zlína. Útočiště Jižní Svahy. Heda, která teho má moc a říká temu letní režim. I přesto byla příjemná a pohostitelská. Společně s jejím spolubydlícím, stále usměvavým vedoucím místního Penny Marketu. V mezičase příjemné chvilky s kanadskou Věrou, která se drží rčení, že některé věci jsou již vyřešeny a není potřeba se jimi zabývat a tak negativně ovlivňovat chod života. Příjemný člověk, který ale nemá rád momentky. Proto jí musím udělat radost a jednu její zde vystavuji. V Lukovečku nachytání 87-letého strýce při štípání dříví. Chlap a jediný člověk, který si vůbec na nic nestěžoval, 13-ti letou sliovičkou obdaroval a ještě historku z doby těsně po II. světové válce přidal na téměř ezoterickém místě pod starým ořechem na stejně staré lavičce. Blahodárná Zlámaná s Předsedou, Petrou a Šimonem, který byl samozřejmě na dovolené. Malebná chaloupka, Karlštejn, kam nevím proč (Petra promine) byla pozvána i žena. Téměř ohlušující ticho válející se po strmých kopcích a zakopávající o uklidňující zvonkohry matičky přírody. Třídenní návštěva Prostějova, který mě na rozdíl od Holešova mile překvapil. Není to jen město betonu, nákupních zemí, neprofesionálních číšníků a socialistického funkcionalismu, ale i město s historickým jádrem s mnoha hezkými budovami. Zájezd do milované Prahy. V tramvajích o cosi méně zašklíbených lidí než při minulé návštěvě v září 08, na silnicích více aut, na Václaváku pořád delikátní chlebíčky, stejně sympatický a vstřícný Richard, velmi příjemné shledání se v Karlíně. Předseda, Aleš P., Standa; škoda, že Standa musel odjet asi 15min po mém příjezdu a nebyl tak čas na módní přehlídku. Předsedu sice okouzlil dárek v podobě Caol Ila, ale málo mu to bylo platné! Všichni jsme se jako vosy na med slétli… a při příležitosti plodného Zasedání redakční rady www.predseda.org, zmizel celý obsah v našich chuťových pohárcích. Páteční taneček bez tanečku. Sobotní filmová noc. Už snad ani není v kinematografii zvykem vytvářet filmy s dějem, ale po zhlédnutí Goyovi přízraky jsem si musel názor poopravit. Plně doporučuji. Nedělní večer rusky pojatý. Na zdarovje! A aby pražského osvěžení nebylo málo, Coco vám olízá samou láskou i stehna, protože ji můžete milovat sebe víc, ale ona vás stejně bude mít vždycky o kousíček radši, v Libni nová Země nákupů (Kaufland), místo legendárních U Rozvařilů Na Poříčí ve světě normální, v Praze ser nóbl Starbucks, fuck! Pražská zklamání v podobě zrušení Centrálního Bufetu Lidstva u stanice Národní třída. Kam to lidstvo spěje? Přijdou nové díly Návštěvníků o záchranu CBL? Snad tam postaví třeba Burger King, aby bylo na co koukat. A absence dobrých kamarádů (Sylva, Jarda i komplic Lukáš). Návrat do Holešova pro poslední dny a opětovný útěk do Zlína a Fryštáku. Návrat do Holešova až na Sjezd kamarádů ze zahraničí. Prostředí natuněné Fontány vás prostě vtáhne i po mnoha letech. Jiní, přesto pořád stejní lidé, stejně zaručená atmosféra rozlitého piva a posunutého od popela zamazaného ubrusu. Na závěr Talisker s ještě normálním tatikem.
Zvláštní poděkování směřuje Ondrovi, bez jehož nevinnosti by ten můj malý svět byl daleko menším.
„A tak končí naše komedie, zlo prohrává a dobro žije… Vám, paní, vidím, se slza v oku blyští, že chodí to tak pouze na jevišti. V životě našem opáčně to bývá – tam dobrák úpí, vrch má duše křivá. Jak ale říkám na každičké štaci:svět bude lepší, dáme-li si práci. Je marné žehrat, modliti se zdrávas. Vše záleží jen na vás, na nás a hlavně teda na vás“. (Záskok, poslední scéna posledního výstupu, Divadlo Járy Cimrmana)
autor: Tomáš Pavlíček
1 komentář
Hello Tom,
Thanks for posting the absolutely most horrible picture of me… But your are my dear nephew and I will always love you.