…tož už máme aj po svatej Kateřině a mě sa furt zdá jak kdyby to léto eště pořádně neskončilo. Nese sa to tým jasným luftem, že kolikrát zamrazí a ani mrznůť nemusí a nebe je tak modručké že sa jeden ani nestačí divit co všecko z něho padá….a zima donde tuhá. A do teho přicházajů všelijaké slávy a plachetnice neplujů jenom do štrůdlů a kvas si pomaly buble a čeká až donde jeho čas. A tma si sedá brzo a mě kolikrát tak navečer chybí sa zhluboká nadýchnůť jak kdosi čerstvo přihodil uhlí do kamen. A od severu sa cosi blíží…
