Na cestě…

Vyrazili jsme vyrazili 30.06.08 večer. Měli jsme drobné vozidlo, drobný stan, nějaké ty drobné, čtyři týdny čas, dobrou náladu a často žádný signál.

Nejdříve vedla naše cesta do lyžařského střediska Whistler, kde je i v létě co dělat, vidět a slyšet. 130 km severovýchodně od Vancouveru bylo také přijatelných pro podvečerní odjezd. Na vzdálnosti, které nás čekali to bylo tak nějak za rohem.

Fandům železnice. Škoda že je zde tato doprava dvakrát dražší než letecká.

První den dovolené obvykle patří nějakému tomu lenošení u vody. Alta Lake.

Další den rovnou na vrcholky hor. Whistler Peak.

Medvědy jsme potkali za těch pár týdnů tři. Ten první se podařil i vyfotografovat i když jen z lanovky. Podruhé jsme byli v autě a nakonec i z očí do očí. To už bylo příjemné o něco méně. Člověk aby si dával nakonec bacha.

Naší další zastávkou asi 500 km SV směrem k sousední Albertě byl Provinční park Wells Grey. Kromě milionů komáru tam na nás čekaly také zajímavé vodopády.

Po dvou nocích nadešel čas se přesunout na nejservenější bod cesty do Národního parku Jasper v provincii Alberta. A začala tak trochu pohádka… Medicine Lake.

Camping u řeky…

Po pár výletech směřujeme na jih směr Národní park Banff, který je s Jasperem na jedné ose a prakticky propojený. Zastavujeme v polovině na jednu noc kousek od ledovce. Columbia Icefields.

V noci je podle mých odhadů max. 5 stupňů. Hodí se kdejaký hadr na sebe a oheň. Místo k noclehu ovšem luxusní. Nikde nikdo, snad ani ti medvědi.

A ráno hurá výšlap na ledovec. Trošku se zahřát. Naše první procházka po věčně zmrzlé půdě.

A jedeme dál. Řídím rád a cesta z Jasperu do Banffu byla výjmečným zážitkem. Děkuji Petře, že mi ochotně přenechala volant po celou dobu našeho flákání Kanadou.

Někde kousek od Lake Luise.

Moraine Lake, Banff National Park, Alberta místo kam určitě navečer.

Opouštíme Rocky Mountians a jedeme prohřát kosti na jih zpět do BC. Malebné městečko Nelson a je nejlepší volba.

Odtud po pár večírcích nejvyšší kategorie směr nejjižnější bod cesty Ossoyus. Na hranici s USA v oblasti jediné kanadské pouště. Začíná kraj vinic – Okanagan Valley.

Udělali jsme několik exkurzí do místních vinohradů a musím je synky severoamerické pochválit. Nemuseli by se stydět s tým přijet aj na Moravu.

Pokračujeme údolím a zastavujeme v Pentinctonu. Tady to bylo hodně o relaxu, čerpání sil…
Lake Taha.

…a zpovědi.

Z krajů horka a vinic pak opět kousek na sever k Salmon Arm. Zde končila první – tří týdenní – část naší cesty.

A také se mi zde podařilo vyfotografovat stín dvou souložících vážek. Můj dlouholetý macro sen.

Příště se spolu podíváme na Vancouver Island kde objevíme historickou Victorii i faunu a floru surfařského ráje Tofina.

Hezký den.

Váš Aleš Procházka