Náščeva sa neodbývá

Určitě mě dáte za pravdu, že host do domu, bůh do domu. Já su enem pro. Si kehosi pozvete a teď co včil. Tým pozváním šecko nekonční, ale naopak začíná. Teta má dovaliť, nedej bože aj kehosik mama, a rázem nastávajů chvíle nejkrušnější. Co jim dať na občerstvení. Zdánlivě banální otázka. Nemožete dať ledasco, to by vás potem enem tak pomluvili. A to my nesceme. Náščeva mosí byť spokojená. A nejen po té stránce materiální, občerstvovací jak sa říká, ale i po té duševní, psychické, aby si od nás aj jaké si to můdro třebas odnesla a vtipem odlehčena se k nám znovu a ráda navracela. O to přecik ide. Né?

Náščevu zveme na opakovanou náščevu nejlépe při první náščevě. Bo to sa ušetří za jakési to dopisování nedejbože telefonování, bo ty kredity sů dneska hrozně drahé a takové jeden blbé telefonát može stáť aj tolik, co dobrá krabica vína. Tož náščeva dovalila a my nainstalujeme na vchodový zvonek cedulku „Zvonit velmi krátce“, bo elektrika něco stojí a my nesceme už enem blbým zazvonění přeci přijít o peníze. Kór když náščeva rozdíl ani v nejmenším nepozná. Otvíráme zásadně po tmě. Zde platí stejné pravidlo. ČEZ potřebuje na opce pro zaměstnance, a ty takyk cosik stojí. Připomínám, abych se k tomuto bodu s ČEZ, že po celó dobu náščevy v žádném případě nezapínáme jakýkoli spotřebič, které stejně doma nemáme, a svítíme případně jen novinami (krabicama od vína v žádném případě–co by nám potem zdobilo horní patra kuchyňské linky?) či jiným nepotřebným materiálem (stejně nevěřím, že „nepotřebný“ materiál existuje, šecko sa može někdy na něco hodit).

Náščeva sa mosí vyzuť, špinu nám do baráka nikdo nosiť nebude, a náščeva bude mít pocit, že je u nás čisto, že to s čistotou myslíme vážně. Teď sa dostáváme ke stějžejnímu bodu náščevy. Občerstvení. Takové lančmít s kohůtkem na plechovce (k dostání ve všech nejlepších obchodech, takže Globus, Lidl a Země Nákupů) potěší dycky šecky. Smažit ho nemusíme, stačí lžica a holó hubó. Plechovky používáme na popelníky, kterých je tak aspoň dostatek a každý si přinde na svůj.

Cigaretle nerozdáváme, spíš poptáváme. Náščeva si přece nosí svoje. A když nedonese víno – jako že by ze slušnosti aspoň to víno donést měla – tak rozdáme skleničky a hrajeme intelektuální kvíz – Jak chutná Ryzlink z lahve. Kvíz zajisté pobaví a ještě osvěží a my tak můžeme v klidu v duši předstírat opilost. Nebo místo lančmíta (ale to bych se opravdu divil, kdyby někemu nechutnal, to by mě ani ve snu, nebo, že by ste ho nemohli zehnať, ale to by mě taky ani ve snu) nabídneme vlašák nebo junior. Nejenže nás koupě potěší na peněžence, ale náščeva bude nadmíru spokojená, bo vlašák třeba od Pepika Pospíšilového zaručeně potěší, ale ten bývá leckdy drahé, bo Pepik žádné akce nedělá (no každý ať posůdí sám). K temu možete vytáhnůť veku za oknem od silvestra, kterů donesl sůsed, že teho nakůpil moc a strůhanku z teho dělat nesce, křupky a tyčinky jedině Tesco Value, Makro Aro nebo Křupky Křupky z Lidla. Opět ušetříte nějakó tu korunu. Ale to nemusím furt kemusik vysvětlovať, to má byť přeci jasné.

Po občerstvení si možete zazpívať, ale potichu, hlasivky sa mosí šetřiť. A je čas, aby náščeva šla dom. Tadyk totiž končí veškerá sranda. Náščeva má určitě takyk svoje starostě a ne hen kdesik furt enem vysedávať a vymýšlať barzjaké pičoviny. Tadyk přichádzá čas na sjednání nové schůzky, jak popsáno výše. Náščevu nikdy nevyprovádzáme – šetříme podrážky, šak když bude důle zamklé, ať zazvoní na kehosi inačího, ať ho pustí, nemosíte přeci šecku elektriku za zvonky a nové papuče platit vy. Z cizího krev přeci neteče. Náščeva odešla a mi si možeme v klidu otevřít našeho oblíbeného Simoňka a nemosíme sa strachovať, že by nám ho gdosik vzal.

autor: Zdena Vyžilá