Na základě vlastního rozhodnutí vypisuje tímto principál Karlínského cirkusu výběrové řízení na pozici KROTITEL DIVÉ ZVĚŘE – specializace na psovité šelmy (Coco Chanel terriér).

A přišla obleva. Venku prší a je tam vzduch jako by za chvíli měla propuknout zeleň. A i když zima ještě příjde, už bude jiná. Taková únorová. Jako takový ten zbytek co si musíme odžít, ale který už s vánoční zimou nemá nic společného. Vždyť už i ulicím sebrali jedle i smrčky a jen sem tam se na špinavé zemi zazelená kol popelnic koberec z jehličí. Už je to pryč. A já se nad listem papíru z vánočního stolu s každou větou psanou jiným písmem těším na další.A přišla obleva. Venku prší a je tam vzduch jako by za chvíli měla propuknout zeleň. A i když zima ještě příjde, už bude jiná. Taková úno    A přišla obleva. Venku prší a je tam vzduch jako by za chvíli měla propuknout zeleň. A i když zima ještě příjde, už bude jiná. Taková únorová. Jako takový ten zbytek co si musíme odžít, ale který už s vánoční zimou nemá nic společného. Vždyť už i ulicím sebrali jedle i smrčky a jen sem tam se na špinavé zemi zazelená kol popelnic koberec z jehličí. Už je to pryč. A já se nad listem papíru z vánočního stolu s každou větou psanou jiným písmem těším na další.

Dovoluji si tímto široké veřejnosti oznámiti, že dnes se Karlínskému cirkusu, v kontextu dneška stávkokazům, podařilo v celkovém počtu vyprodukovaných štěňat dosáhnout číslovek 20 a 21. A i když by tato čísla mohla vypovídat, že jsme již zcela zběhlí roditelé a porodníci a tím pádem to byla procházka rozkvetlým jabloňovým sadem, opak je pravdou. Byla to fuška. A pořádná.

Chodím už týdny sem a tam a cítím potřebu napsat Vám. Napsat, že předseda žije! A žije tak, že každý den je krásný. Ale pořád mi chybí ta první řádka. Ta, kterou se dá začít. A ať se snažím sebevíc, tak nepřichází. A možná díky neexistenci začátku není zřejmý ani konec. A právě ta nejkrásnější jsoucna mívají jako jeden z pílířů nepřipustitelnost konce. Teď sem se však rozhodl rozeběhnout a tu první řádku najít. Ale neztratit přitom tu stálost. Stálost toho dobrého. Najít začátek a přitom být schopen připustit si existenci konce. Posílit stabilitu odstraněním podpůrných pilířů. Sundat lešení a odkrýt co je pod ním. Protože nutnost vnější podpory není tím, co by ve mě dokázalo vyvolat emoce. To vše za předpokladu, že si díky tomuto veřejnému vyznání můžete o mně v této chvíli myslet, že jsem úplně vysluníčkovaný človíček řešící si úlníčkový píčovinčičky. Což by mě nepřekvapilo při tom jak Vás znám…. a právě teď mě jedna taková věta napadla. Vzpoměl sem si na jedno důležité moudro, které jsem nedávno zaslechl. Je zcela prosté a přitom plné pravdy. Pravdy která může bolet, ale nikdo z nás na tom nic nezmění. Zní: „Na Jitku Zelenkovou sere každý!“

O levicovosti Karlína vzhledem k prokázané historii není možno pochybovat. Vždyť již radikální křídlo komunistů v čele s Klementem Gottwaldem, které v roce 1929 tuto stranu ovládlo, neslo označení „karlínští kluci“. V posledních letech však s novými obyvateli již tuto čtvrť levicovost opouští a dle mého zjištění se radikální jádro odsouvá přímým směrem na východ. Například na Poděbradské ulici v pražském Hloubětíně už léta pozoruji s pravidelnou pečlivostí obnovované nápisy, z nichž tato lidová levicovost vysloveně čiší. Přináším tímto několik těchto výkřiků i Vám. (Jedná se o vyjádření neznámého autora a nemají nic společného s přesvědčením Předsedy. Ten si o zmiňovaném myslí svoje.)

Nastával podvečer, já seděl v kuchyni a s hlavou v dlaních sem si stýskal, kde že jsou všichni mí přátelé. Nějak mi v poslední době chybí. Všichni jsou někde rozlítaní, samá práce, samé povinnosti (já na tom nejsem lépe), a nějak se takřka s nikým nevidím a o některých vysloveně nic nevím. A najednou hrrrr, kuchyň byla plná mě milých lidí a pátek byl tak veselý jak už dlouho ne. Děkuju. Potřeboval sem to a přišlo to v pravý čas.