Tož sem sa dneska dostal do teho našeho najvětšího obchodního centra. A blbě je mi eště včil. Takových hrozných zážitků na jedném místě sem už dlůho nezažil. Šak už mě tam myslím nikdo nikdy nedostane. To bych taky mohl skončiť v blázincu eště dřív než si to plánuju.
Tam sů vám ti lidi jak v nejakým raušu. Všeci vyzoblíkaní jak z titulní strany Quelle. Najvíc frčí bílá, růžová a u „pánů“ bejbyblů. Všecko musí byt pěkně vypasované a jak baba není blondina tož je podezřelá. Chlapci sů zas fest naglobínovaní. A s elektriků co vypotřebujů dohromady za týdeň v soláriu by moja domácnosť vydržela svítiť aspoň deset roků. Šak kde by sa taky inde opálili. Když v tem Palládiu otvírajů tož je slunko eště nízko, a když končijů tož to je už v řiti úplně. Šak mi Staňa který je tam pracovně kvůli hábom co chvíla vykládal, že je už začíná poznávať podle ksichta. Že tam sů každý deň. Ráno sa zendů v nejakej plastikovej kavárně s umělýma tchyninyma jazykama, pomíšů si kafé (jesť sa nejí, oni musijů byť ščůpliny), a hrrr oblétnůt co je kde nových hebel zbytečných. Na oběd zobnů nejaký umělý salát z umělého taléřka, mamy nakrmjá děcka umělým mlékem přes umělé cumle (si přece nevytahajů cicky), podristajů co kde pěkného dopoledňa zahlédli a frrr znova po kvelboch ať jim cosik nuteče. A tak je to až do večera. Sem aj přemýšlal lesti nemusijů najhorší případy večer vyváďat silů, nebo jich tam nekde nechávajů aj přespať. Ale to asi ne. To oni beztak jedů pěkně dom do svojich plastikových bytečků k nejakému pěknému seriálu ať sa aspoň trochu vyuftujů. Šak bývajů kolikrát natáčané aj venku.
A najhorší sů tych jejich očiska. Já sem jich dneska sledoval, a vrce mi hlavů z čeho je majů všeci tak vypleštěné. Jak kdyby jim členská karta Palldium dovolovala jít kdesi do zákulisí poklonit sa bohu Palladiovi a u teho si tů člensků kartů Palladium nachystať nejaků dobrotu do nosa na rychlejší jízdu po jezdících schodech. To potem přísloví, „čím dřív do Palladia dondeš, tým dél tam budeš“, platí nadvakrát.
A najhorší mě čekalo nakonec. Zešel sem do tych jejich garáží, za neco přes dvě hodiny zaplatil 125,- korun, a že rýchlo pryč. A už su pomaly u závory když z boka vidím jakéhosi teho vypleštěného hňupa ve velkém Citroenu jak sa hrne přímo na mě. A strefil sa. Rovno do zadního blatníka. Promáčkl ho fest. Jediné štěstí že to minulo jak slůpek na jednej straně, tak kolo na straně druhej. René jede, vada je jenom estetická. Tož sem trocha v šoku temu Dežovi vyrajboval kešeňu, ale až sem ho poslal do řiti, tak sem zjistil že v ní moc neměl a že sem měl postupovať asi inším způsobem. Ale to su celý já. Kdyby časopis Ekonom vyhlašoval cenu „Idiot roku“ tož já vyhraju každým rokem a už ty brůšené váze nemám kde skládať. Ale v každém případě už nebudu takový idiot abych eště nekdy vlezl do Palladia. To včil budu obcházať velkým oblůkem ať ně jakýsi ten jejich exot nepokůše. Takové cvičené opice možů byt taky pěkně nebezpečné.