Dnes je to je přesně týden, co jsem na ulici našel sojčí mládě vypadlé z hnízda. Bylo jen pár dnů staré, což znamenalo, že bez pomoci nedožije do dalšího rána. Situace, jež ve spojení s mojí slabostí pro čeleď krkavcovitých směřovala k jedinému. Sojče jsem si odnesl domů…
A dnes můžu říci, že jsem udělal dobře. Sojče výtečně prosperuje a roste jako z vody (to jest z čím dál větších porcí moučných červů, kuřecího masa a vajec na tvrdo). Také se mu již vyvíjí dospělejší opeření, což však znamená, že ke kráse a ladnosti dospělé sojky má ještě hodně daleko. Za týden to ale už bude mnohem lepší. To taky nastane čas prvních létacích pokusů…
Dnes jsem s ním absolvoval první trénink na čerstvém povětří a byla to velká legrace – šplh od prstu až na mou hlavu byl úžasným dobrodružstvím. Venkovní pobyt byl navíc korunován úspěchem v podobě prvního samostatného příjmu potravy. A já měl velkou radost…
A teď už jen doufám, že zítřek postačí k tomu, aby byla k nedělnímu převozu do nového domova dobře připravena. Neb už teď vím, že i když jí uprostřed Kokořínska bude lépe než v Praze, bude to pro mne těžké loučení…
