Dnes je to už třicet let, co se narodilo světově první dítě ze zkumavky. 25. července 1978 se ve Velké Británii narodila Louise Joy Brown. Technologie, díky níž byla stvořena, byla vyhlášena za triumf medicíny a vědy. Zavdala však důvod k nejrůznějším představám o možnostech špatného zacházení s budoucností.
Příroda (resp. genom) nás vývojem evoluce vybavila pudem, který nám zabraňuje – zcela přirozeně – pářit se s nějak postiženými či abnormálními jedinci v populaci. Člověk by se pouze v abnormálně výjimečných případech množil s geneticky nekompatibilním materiálem. Tím se příroda pojistila. A to hned nadvakrát. Anomálie nejsou v tomto smyslu přípustné a na druhé straně se daný druh nemůže de facto přemnožit. Anomálie nejsou přípustné pro zdravý přenos genu a jeho další úspěšnost. Přemnožení nemůže nastat, když slabší (evolučně!) jedinci zahynou.
Tato teorie svět nadmíru odosobnostňuje. Jenže co byl člověk více než 9/10 jeho evoluce zač?
Dnes je na světě už asi 200tis. jedinců, jimž byly dány podmínky pro jejich vznik laboratorně, ve skleněné zkumavce. Nikoli spontánně. Jedinci, kteří nepřišli na svět přirozenou cestou. (Člověk se stává malým opozičním bohem. Bohem, který však nikdy nic nevytvořil bez daných zákonů.) Slabší jedinci nemají nepřátele, rozmnožují se. Od té doby se může rozmnožovat úplně každý, kdo byť jen náznakem projeví známky života.
Nejenže nás díky tomu přibývá (cifra je zatím zanedbatelná), ale pomalu se přibližujeme vábně nevyhlížející době „nemožného v možném“. Nahraditelné orgány, nadměrně prodloužený život, léky na všechny choroby… Hezký život.
Louise Joy Brown je toho zářným příkladem. Fanděte se mnou. Pěkná roba, takových víc. Popřejme jí tedy Vše nejlepší. Vše nejlepší Luiso!
