Já jsem k Vánocům pod stromečkem našla zlatý prstýnek. A druhý den mě Wlady požádal o ruku. Bylo to dojemné. Skoro jako z amerického romantického filmu. Skoro jako bych byla Vanessa Paradis a ten co klečel Johny Depp. Pokud ovšem vytěsním z paměti řvoucího Thea co mě tahal za nohavici, dřez plný nádobí, pach linoucí se z koše kde byla Theova posraná plena, štěkajícího psa a reggae hrající z obyváku zároveň s puštěnou televizí.
Wlady seděl u stolu zmaštěnej jak papír od sekaný a evidentně nebyl ve své kůži. Pak si kleknul a na chviličku se mi zadíval do očí. Lehce se pousmál a povídá : „A co mám říct?“ Tak jsem mu to zběžně přiblížila a čekala jak to chlapec zvládne zformulovat. Držel mne za ruku a jak jsem na něj tak zhůry koukala, říkala jsem si, že je to po tom hnoji jakým jsme si prošli, TO co mě nejvíc udělá šťastnou. Ten pocit, že teď už nebudu jenom přítelkyně, ale ta která má právo hlava nehlava mlátit každou, která se na něj jen tak se zálibem koukne. „Můžu si vzít Tvojí ruku?“ vypadlo z něj. Můj tázavej pohled mu jasně naznačil, že takhle ta věta znít nemá, ale zároveň to bylo tak dementně hezký. Kdo by ho odmítnul?
V podstatě už asi 10 minut po téhle scénce jsem začala přemýšlet nad svatbou. Kde se budem brát? Kolik lidí pozveme? Co budeme mít na sobě? Kdo mi půjde za družičky? K čemu jsou družičky? Můžou být svědkyně dvě ženy? Kde ubytuju všechny pozvané? Až mě unesou, nebude Wlady tak ožralej a zhulenej, že na mě zapomene? A když se to stane, neměla bych mít sebou kabelku a v ní flašku a aspoň gram koksu, abych to fópa přežila?
Valila jsem do Wladyho moje nápady a vize a přešlo mě to ve chvíli, kdy mi oznámil, že na sobě chce mít oblek jako mají majitelé yacht a že za náma by měla stát obrovská na plátno namalovaná yachta a nebo že by jsme si půjčili oblek a šaty které měl jeho bratr a jeho žena na jejich svatbě která proběla někdy začátkem 80 let. Tedy pánské sako se zipama a obrovskýma vycpávkama ramen a šaty pro nevěstu které ve mě okamžitě vyvolávají vidinu teplé šlehačky ve spreji, jež po aplikaci nedrží tvar a slizce se rozteká. Yachtařský oblek se mi zdál o něco lepší, ale příhodné šaty k němu mě nenapadaly. Pouze že bych se svlékla do naha a na tu pneumatiku co mám kolem břicha namalovala červeno bílé pruhy, jako, že mám kruh. Haha. Chvilku sem doufala že si dělá srandu, ale myslel to zcela vážně. Párkrát jsme si ostře vyměnili názory, když mi projel můj seznam lidí a k těm které naznal nebo si nevzpoměl že je zná, či mu nedošlo, že Tereza je moje sestra, udělal tečku. Pak kvůli místu, pak kvůli jídlu, pak kvůli šatům… Ale já se strašně těším a Wlady taky vypadá že si to užívá.
Čeká nás velký den. Takže se na Vás budu Těšit. Datum a místo upřesní.
Až se teda konečně na něčem dohodnem.
Vaša Bogdana