Tak se nám teď přes víkend v Hradci Králové rojili komunisti. Tančili, zpívali, vepřového metráky sežrali, ještě víc nesmyslů z huby vypustili a víc než půlku města stařeckou zatuchlinou a smradem naftalínu zamořili. Takže nic co by se nedalo čekat. Náš štáb byl ale ve střehu a čekal jestli neobjevíme něco převratného…..a tak se i stalo. A byl to šok!
V sobotu pozdě večer se konala volba nového vedení strany, a předsednický post se podařilo uhájit dosavadnímu předsedovi partaje Vojtěchu Filipovi. Ten celý zářící štěstím už neskrývá skleničky s italským šumivým vínem, v rychlosti schlamstne tři chlebíčky a nenápadně se vytrácí k zadnímu východu. Nám se podaří jen zaslechnou, že „tady na to už dnes sere a jde někam pořádně zakalit“. To v nás vzbuzuje zvědavost a staronového předsedu začínáme sledovat. Zprvu se obáváme že zamíří do nějakého privátního klubu kde nebude jen tak jednoduché se dostat. Je pro nás proto velkým překvapením když Filipův vůz zastavuje před lidovou diskotékou a Filip samotný se za pokřiku „jedéééém“ vrhá do dveří a ještě na schodech ze sebe strhává sako, které po světácku háže za hlavu. My nevěřícně zíráme. Toto že je ten konzervativní vůdce komunistů ? Naštěstí se ale rychle vzpamatujeme a ani dunící Scooter nám nezabrání vstoupit za Filipem do sálu. A tam přichází další šok. Vojtěch Filip tentokrát už i bez košile se prodírá doprostřed tanečního parketu a s rukama nad hlavou a vlnícími se boky je jako v rauši. Nedbá na to že ho od spolutanečníků dělí minimálně čtyřicet let a obzvlášť děvčata jsou z toho podivného pána trochu zmatené. Z Filipových očí lze číst že se cítí konečné mezi svými. Ale chvíli na to přichází překvapení největší. Předseda KSČM si z hlavy strhává paruku a snad poprvé veřejnosti odhaluje svou pleš. Ve stejnou chvíli umlká i Scooter a nastalé ticho přidává té chvíli na dramatičnosti. Zůstáváme jako opaření. Čekali jsme mnohé, ale toto je i pro nás otrlé silná káva. Lapáme po dechu, ale pak nám to dochází. I Vojtěch Filip je jen člověk a po vší té přetvářce a hromadě lží o tom jak jsou komunisté už jiní než dřív mu svědomí aspoň na chvíli přikázalo tu falešnou masku shodit a dokázat že je pořád tím starým plešatým komunistou. I v rytmu disca. A to je hlavní závěr VII. sjezdu KSČM.
