Česká pošta mě dneska nechala v kastlíku cetl, že si u nich mám vyzvednůt doporučený dopis z Českých Budějovic. A moja zvědavosť kdo že mi to z tama može psať mě hneď hnala pro ňho.
Dovalil sem na tu našu poštu na Karlínském náměstí, vylosoval si lístek do řady a čekal. Ale tady u nás je to na dlůho. Dokola nastavjali hrůzu jakýchsi kanceláří, tož odpoledňa je pošta plná sekretářek s nošama dopisů, které pošťačky v kukaňách ručně olepujů známkama a razítkujů jak za rakůska-uherska. A nijak nepospíchajů, aj u teho cosi splknů. Šak je tam taky pokaždé co dondu plno jak kdyby cosi rozdávali zadarmo, a všichni lidi brblů že radši šlápnůť do hovna než jít k nám na poštu. Kór když sa navíc eště vyplácajů sociální dávky karlínskému west-endu. Čekať kvůli balíčku aj tři čtvrtě hodiny je normální.
Toten raz sem ale fakt pospíchal. René stál na blikačoch v prostředku cesty, tož sem si řekl, že sa zkusím předběhnůť. Popošel sem ke kukani číslo 1 u které už víc jak deset minut nikdo nebyl, a uviděl zralů kyprů paní v takovej tej bílej lesklej halence jak ťápe banán, přebírá sa v dopisoch a s jakůsi kolegyňů veselo vyprávjá. Tož sem sa nadéchl, a povídám. „Madam, prosím vás, já dnes strašně spěchám, a mám jen jeden dopis k vyzvednutí, tak bych se potřeboval předběhnout před ty dámy s těmi štosy dopisů.“ Baba sa na mňa otočila, zatvářila sa jak Radegast na Radhošťu, a s plnů hubů banána po mě vyjela….“hele, stoupněte si zpátky do řady, tyhle výmysly by moh říct každej.“ Otočila sa, a víc sa se mnů nebavila. A já jak opařený sem sa zmohl enem na polohlasné svolávání privatizace.
Skanzény sů totiž moc pěkná věc, ale nic sa nemá přeháňat. A Česká pošta je nepěkným živým muzeem tragických socialistických služeb. A nepomože posílat ty prdelaně do důchoda. Ony sa tam dál množijů, a aj mladé majů furt ty samé móresy. Tam musí dojít k pořádnej změně. Snáď sa teho brzo dočkáme.
….a ten dopis nebyl vůbec důležitý.