A pěknů, za tři stovky. Ať majů ptáci taky jakési vánoce. A byl sem si vám pro ňu v Pařížské ulici. Né ale v jakémsi tem kvelbě. Kůpil sem ju na tych internetech, a tam sem si ju byl u jedného ogary vyzvednůt.
A když už sem vám tam byl, tož sem si řekl, že aj poznasísám do tych parádních výloh co tam majů. Blyští se to tam až očiska přecházajů. Všeci ti Dióři, Dolčeagabáňi, Vitóni a podobní sa předháňajů kdo to bude mět pěknější. Naštěstí u tych všeckých luxusů nemajů cedulky co to stojí. Teda až na jedného. Cartiéra. A u teho sa mi až nohy podlomily. Poprvej kvůli temu, jaké pěkné věci dělajů. Jak hodinky, tak aj ozdob jakýchsi. Z bílého aj žlutého zlata, a diamantama nešetřá. A kameně to nejsů nijak malé. Jaj, očička mě z teho zářily jak když sem dostal svoju první oranžovů tatrovku. Totu vlastnosť sem zdědil po mojí mamě, a jak nekde vidím sa cosik zaligotat, tož mám obočí do půlky hlavy.
Potem sem ale zahléd ceny, a to sa mi ty nohy podlomily podruhéj. Až sa divím, že sem si nelapl na řiť. Oni to tam počítajů v miliónech. Oryngle za dva milióny šest set tisíc, řetázek briliantový tři milióny dvě sta, prstýnek jeden a půl a takový hrubší kůsek s větším kameněm za štyry milióny sedum set tisíc. A všelijakej drobotiny koleva půl milióna bych sa nedopočítal. Šak sů taky aj fest hlídaní aby jim kerýsi cosi neodnésl. Pokáď jim to ale nezeberů ti, co to majů hlídať. Aj když sa přiznám, že si ty chlapiska nedokážu představiť totym ověšané. To by aj byli nápadní. A nosiť to jenom na doma by byla škoda.
A eště jedna věc sa mi v té Pařížské stala. Potkal sem mladého Paroubka. On je vám v ksichtě celý tata. Až sem sa lékl. A to Stanik dneska potkal na Andělu paní Zuzanku Paroubkovů, a aj s ňů chvílu o jakémsi hábu pozvykládal. Takové štěstí dneska vám povím. Lesti bych si aj jakýsi los neměl kůpit. Zítra to myslím aj udělám.