Předpověď života, počasí a jiných veličin….

Předpovědi tentokráte začaly už v polovině srpna. A spustili to rorýsi kteří ulétli k jihu letos o dva týdny dříve než je obvyklé. A hned za nimi s ještě větším předstihem vůči svým zvyklostem vlaštovky. A přitom slunce hřálo a léto se zdálo být nekonečné. Prach se vířil kolem cest a hrdla nás všech byla vyprahlá. A já začínal tušit, že zima která příjde bude tuhá i když se vosy ještě v plném lovu rojily. A že byly letos jedovaté. Osum se mi jich v jednu chvíli dostalo pod košili. Ještě teď se z toho vzpamatovávám. A přišlo září a mimo budoucnosti neslo i zdánlivou hojnost. V sadech se pod tíhou ovoce lámaly větve, ale ani špačci si těchto darů nevšímali a předčasně se v hejna šikovali a odlétli. Až sem začal věřit, že jediný kdo odletí na čas zůstal Aleš.

I když v něm už taky cloumalo. Já krčil obočí při věštbě blížící se zimy a on se tetelil při představě nadcházejícího jara na ostrovech Zélandských. Přísloví „nedává-li snadno říjen listí, tuhou zimu nám tím jistí“ mu ale sem tam v uších zaznělo. Možná i proto balil pečlivě batohy a spřádal večírky rozlučovací na nichž došlo i na likéry zelení rovny zmíněnému Zélandu. Vzpamatovávám se z toho taky dodnes.

Nočním procházením Karlínem se nesla věštba že léto zůstane do poloviny října a pak zem rovnou zasype sníh. A byli jsme si tím jistí. Ne však tím co přinese osud. A víra ve vlastní štěstí bujela čím dál víc. A najednou jak když zamíchá míčky v osudí, nic není tam co bývalo a nezbývá než čekat jak dopadne tah.

V pátek časně mi přišla zpráva. Navzdory loučení před pár hodinami pozbyl Zéland smyslu a Zlámaná se zdá lákavější. Oboje je stejně od „Z“. Tak jsme se vydali na východ skrze předpovězené sněhové vánice jako rallye tým bratří Lamstromů s Heduš jako kustodem s nejkrásnějšími prsy. V košíku se zelím jak čerstvým tak kysaným na pekáč připraveni králíci z klobouku, Bob i Bobek. A v závěsu za námi Box team Plzeň. Závěje a zlámané stromy byly náš cíl.

V peci oheň mocnější několika sluncí a díky náladě touha nazdobit si vánoční strom. Aleš volí zelenou kamizolu a vstupuje do Poľovníckeho zväzu. A mně dochází čím nám byl říjen. Měsícem změn. To je taky od „Z“. Čím nám asi bude listopad?

oheň v peci

hrnec polévka

aleš

heduš

camill

camill heduš

božkov tuzemský rum

aleš poľovník

7 komentářů

  • heduš napsal:

    tento lesní adjunkt dosáhl minima :o)

  • předseda napsal:

    …sleduju Aleše už delší dobu, a čím dál častěji mu říkám jak by mu slušel pěkný knírek. Podpoří mě někdo v tomto názoru ? On je v této záležitosti pořád nerozhodný.

  • Zdena napsal:

    Alešku, nesleduje Vás enem přeceda, ale aj já, Zdena. Buďte tak laskavý a umožněte i nám, ženám, nahlédnout do zákoutí mužství, jež nám byla přístupna pouze a pouze jen ve snech. Tvá Zdena.

  • vena napsal:

    …ba, ja sem si furt rikala, ze temu stramakovi cosik chybi:)

  • ales napsal:

    Hehe no asi necham fanoušky ještě trochu napínat, ale nic není nemožné.

  • Zlámanári napsal:

    Tož ale neopomínej fakt, že výkon tvojí funkce v místnim polesí je podmíněn taky nějakým osobním vkladem, a za něj je nutno považovat i zmíněný knír. Bez něj bys steží dosáhl kýženého respektu od zvěře jak pernaté tak srstnaté. Přemýšlej…

  • Zdena napsal:

    chce to proste jen odvahu… a priste bez kamizolky? holky z prace rikaly…ooooooops

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *