Přišla opět neděle a my se s předsedou dohodli, že by vzhledem k nemilosrdně se blížící zimě bylo záhodno podniknout nějaký výlet dřív než bude pozdě. Vybrali jsme naše oblíbené Kokořínsko a že tedy navštívíme mého otce na jeho rodící se venkovské haciendě a nedaleký Beškovský kopec.
Obohaceni o nález prvorepublikových korun, které kdosi zbaběle vyhodil s plechovkou hřebíků k pouliční lampě, jsme naskládali psiska do lidového vozu a vyrazili na sever. Prokličklovali jsme kolem hradu Kokořína a dorazili k otci, který potěšen nečekanou návštěvou hned naservíroval předsedovi pivo a obdivoval nehynoucí krásu naší Coco a Chanela samozřejmě taky. Jak by mohl jinak.
Po občerstvení jsme se spakovali a vyrazili do lesa směrem na Velký beškovský kopec, který pro nás protřelé fatranské horolezce není se svými 474 m.n.m. absolutně žádný problém. Kopeček to trochu byl, ale větší problém byla neúnavná rozjívená psiska, která nemohla pochopit, že v lese má být ticho a klid. Po rozhodnutí, že Coco necháme trochu vyběhat na place vytesaném do pískovcových skal, jsme ji vypustili a Coco bleskem zmizla v lese. Nebyl by to její povedený synáček, aby bleskem nevyrazil za ní a po nějakém čase, co se rachot začal blížit opět k nám, se oba objevili vyjevení na vrcholu skály a co myslíte. Buch buch. Oba byli o pár metrů níž, až se nám dech zatajil. Čerstvě napadané listí naštěstí zabránilo nejhoršímu a po opadnutí šoku a uklidnění řvoucího předsedy jsme pokračovali na kruhovou vyhlídku na vrcholu. Ta se ovšem ukázala být kruhovou vyhlídkou naposledy tak před 50 lety, ale i tak jsme obveseleni vzali za vděk pokoukáním ze skal do kraje. Místo oplývalo bezpochyby jakousi geopatogenní zónou a psi šíleli. Dokonce i seriózní pán Chanel se choval jak puberťák po svých prvních 5ti pivech. A jelikož se šeřilo, tak jsme se zas sbalili a dali se na cestu zpět.
Otec nám připravil bramboračku a v základně si s předsedou kápli tak do noty, že jsme tam vysedávali snad do 9ti hodin. Ti partizání byli ale pěkně povedení ptáčkové…si pamatujte a kytky k pomníčkům neklaďte.
Pod příkrovem noci obhlédli jsme ještě kus kraje, potkali dva jezevce, dvě lišky, pronásledovali vytrvalého oblblého zajíčka, čekali jsme na medvěda, ale ten se neukázal, a den jsme završili povedenou Kamilovou kachnou. Dobré to bylo.