Vyprávjání tetičky Sušilové…..

Naša Heduška mě před chvílů psala, že zbůzala co by uvařila, a v receptoch našla pěkné vyprávjání o kyselici. Já sám ju mám převelice rád, vařívám ju, a možu potvrdit, že všecko co sa tam píše je pravda. A protože snáď už takovů bídu nemáte, možete to od začátku povařit s kůskem uzeného nebo s klobásků. Ono to masné potom lepší klůže do krčiska.

„Kyselica sa v Klobúkoch jídala koléj razú za týdeň. Dneska ani roby kyselice uvařit neumíja. Dajú do ní všechno možné a potem sa s tým chválíja. Ale kyselica byla pro chudobné a ti neměli všechny ty špajscétle, co včil sú. Kyselica mosí být taká, co po ní uši dobře držíja a potem sa móže po první užici pověděť: moji milí, kdo sto rokú jí kyselicu, je dlúho na světě“.

Kyselica sa vařila bílá a po staru, po klobúcky.

Daly sa vařiť zemňáky na hrubé kúsky pokrájané, přidalo sa zelého, kmínu, aj hřibú. Dyž to bylo uvařené, zahustilo sa to příhušťků ze smetany a múky, lebo z kýšky, lebo z podmáslí a múky. Táto kyselica byla fajnová a jídala sa o Velkém pátku, když někdo nedržál hrubého půstu. Pustily se do ní vajca a šmakovalo to. Potem byla kyselica klobúcká, někdo jí pravil zasmažená. A to sa zaséj daly vařit zemňáky, okmínovaly sa, osolily, a když změkly, přidalo sa kyselého zelého aj s jablky, co v něm byly. Také aj do téjto sa dávaly hřiby. Aj pepře sa, když už byla na taléřku, utrúsilo. Až to bylo uvařené, tož sa to zasmažilo bledší zásmažkú.“

Dobrů chuť !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *