Zlatá stezka Českého ráje

Po týdňu zimy jak v ruském filmě na motorce sa splnilo to co sem čekál, a vylézlo slunéčko. A fest začlo hříť. V sobotu sem aj vůz pošolichal, objel ho šmirglem aj leštěnků, a cvičně zajel pod Skalku do Košíř, rozlůčit sa tam s našů drahů Zdenků, která už demontovala Studio Kotlářka, a přesůvá sa z vliva Předsedy (a Hedy), do poddanství Královny. Šak snáď sa nám tam děvčica bude opatrovať, do čehosik nespadne, sem tam aj napíše a hlavně nových rozumů pozbíře. A pamatuj Zdenko, že takový vixlajvant jak doma, jinde nenajdeš!

Já sem ale taky nechtěl v nedělu sedět doma na řiti, tož sem celý týdeň v mapě špekuloval kde že zajeť. Napadl mě Český ráj, a v něm mě praštil do očí kopec Tábor s rozhlednů. Tož sem to hneď brzo ráno frkl přes Čimice, naložil pana Š., pověřil ho navigováním a přes Všetaty, Byšici, Jizerní Vtelno, Židněves, Ohařice, Ohaveč, restauraci U Anděla, Valdštejnovo nám. 34, 506 01 Jičín (hovězí vývar s játrovými knedlíčky, smažený kuřecí řízek, vařený brambor), Bradu, Pekloves a Košov sa dali po červenej do kopca k Táboru. A povím vám, že po tej zimě s nakynutýma břuchama sa škrábe do vrcha cosi pomalejší. Až sem z teho začal fantazírovať, že sa těším na vrch, jak si tam dáme kafé, takové to malučké ristretto, do něho né mléko ale smetanu, posedíme v gauču, k temu nám bude hráť acid jazz. A my si pěkně v nedělu spočnem. Přitem sme navrchu nečekali ani zavřený stánek s pivem do kelímka. Ale jak sme sa blížili k rozhledně, tož sme zjistili že sa tam dá z druhé strany dostať autem, a tým pádem je tam fůra lidí, kteří naštěstí odcházali…..a za nima na nás naráz vykůkl bar! Tož my jak omámení hneď do ňho, a první co nás čekalo za dveřima byly volné gauče. Tož hneď do nich. Kafé překonalo představy a to samé aj muzika. Zázraky sa dějů. Dokonca aj dezért proběhl a po něm nás robky šikovné pustily samotné na rozhledňu aj po zavíračce. Musím jenom chváliť.

Ale protože to slunéčko aj po změně času eště furt brzo zapadá, zeběhli sme z kopca, a že sa pomaly budem sunůť zpátky dom. Ale s plánovanů přestávků. Už cestů tam nás totiž zaujal železniční viadukt v Krnsku, a chtěli sme si ho z blízka prohlédnůt. A nezůstalo jenom u teho. Procházka kolem starého kostelíka a barokní fary na spadnutí a na prodej, pod zámkem Stránov o kterém sem do tej doby ani netušil že existuje, udělala moc dobře. K výletu možu jenom doporučiť. A až s tmů sme sa zvesela vydali na Prahu. Myslím že sem si chvílama aj zpíval.

Jediné co mňa mrzelo bylo, že sem sa tak v tej krásnej neděli zapoměl, že sem sa nestačil potkať s naším strýcem Lubinem a mojů sestřičků. A to sem s nima obuma byl domluvený. Až ně byla chvílu haňba. Ale šak to s nima snáď brzo napravím. Třeba na nejakém dalším faň výletě.

1 komentář

  • Zdena napsal:

    Karle, totok ti věřím jak málo co. Šak to bych nebyla já, abych ale nezkusila nějaké ten vikslajvant – toť pod dohledem Královny – sehnat. Uvidíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *