Dnes se mi splnilo to, o čem jsem nedávno mluvil. Svezl sem se vlakem. Dal sem si cestu z Plzně do Prahy spojem R 763 – Františkovy Lázně – Praha. A pěkně vám to jelo. Přesně na čas, průvodčí byl slušný a vlídný, a i volné kupé na mě zbylo. Pohodlně sem se usadil a po celém odpoledni v zubařském křesle vybalil fotoaparát, a jal se dál učit kroutit všema těma kolečkama. A přiznám se, jde to velmi velmi pomalu. Obzvlášť při kolejovém svršku mimo naše hlavní koridory. Ale i mimo ně mi to bude ještě chvíli trvat.
Ale zpět do vlaku. Při hledání na čem bych si procvičil ostření a expozici mě praštilo do očí pár detailů. Pár krásných, a pár takových které mě až zamrzely. Já mám železnici rád. Mám rád hlavně staré vlaky, a vím, že k nim patří i jistá patina. Ale nic se nemá přehánět. Proto naše drahé dráhy prosím.
Železnice je složena ze spousty krásných detailů. Ale jen jejich soulad může vyvolat harmonii. Pokuste se ji rozeznít.
