Musím sa přiznať, že čím su starší, tým sů ty vánoce nejak pěknější. Lesti to nebude aj tým, že rok od roka zbířu jakési ty rozumy, a míň a míň sa nechávám strhnůt tyma blázincama okolo. A ani nepotřebuju kvůli atmosféře všecky lustry v jarovej vodě očváchnůt.
Inších věcí je potřeba. A tých sa mi dostává. Dobrých lidí. Ale ti sa klidně dál možů klut. Tych není nikdy dosť. A taky je k temu třeba srandy. Tej je taky fest potřeba. Ale ta sa nenakluje sama, tu si musíme pracno vypiplať. Ale vyplatí sa to. Tak jak nám o vánocách.
Začly nám už dvaadvacátého, když sa nám s Kamilem podařilo tu našu cirkusovů kuchyň jaksi proporčně poštelovat. Vzniknul nám tam nový obývák, a sedí sa v něm tak dobře, že sme sa museli aj nekolikrát nahlas pochválit. Šak to je zdravé. To eště nikdy nikemu neublížilo.
Třiadvacátého sme sa vyprdolili brzo z lůžek a vydali sa s Kamilem, jeho Magdů, se Šimónem, Staňů, jeho vydatným zpěvem, Chanelem a Coco do Holešova popřáť pěkné svátky mojim drahým rodičom. Na cestu nám vysvitlo slunko, a prázdná déjednička nám na Vysočině kůzlila takové panoramata, že sem skélka na autě aj ubrůskama zvenku pigloval ať lepší vidíme. Tak to bylo pěkné. A vymrzlé.
U mamy a taty sme sa ale zehříli. Teplů stravů, výbornů slivoviců a já hlavně radosťů, že su jim blízo. Mám ich jaksi čím dál víc rád. Už je to pár roků co sme začali poslůchat co ten druhý vykládá, a je to moc faň. Sme k sobě upřímní, díveme sa do očí, nelžem si a díky temu sa o sobě dozvídáme, že možem byt jeden na druhého hrdí. A já jim děkuju za to, že jich mám.
Ale ten zbytek našeho pojízdného cirkusa sem ale radši večer vzal na okružní procházku Holešovem, protože láska mojich rodičů dávaná najevo přes trnky može byt pro nenavyklého aj nebezpečná. Tak sme mohli pozdravit aj setmělů ztichlů zámecků zahrádku v bílém. A moc jí to slušelo. Jak nevěstě.
A snáď to bude brzo slušet aj našemu zámku. Sem sa díval, že sa tam už chvála bohu aj cosi opravuje. Kdyby ste nekdo věděl nejaké podrobnosti, tož mi dajte vědět na predseda@gmx.de
Štědrý deň sme ale byli už zpátky doma, a hneď dooledňa sme si dopřáli sváteční Globus aj s obědem. Ale nebojte sa, jenom rybů. A po nakůpení ingrediencí na zemákový salát hrrrr dom, kde sem kůzlil s vánočním Elvisem, Sinatrů a Brownem. Toty pány možu k vánocám doporučit. Šak mi u saláta tak pěkně pomáhali, že sem ním byl moc spokojený, a žádný už není, tož snáď né jenom já. A řízky sem smažil na nových panvicách…..díky Lubo. A aj když místo stromka máme na ledničce zálomek ze smrčka jak pro střeleného srnca, objevil sa mi tam jakýsi balíček. A v jedném nový předsednický fotoaparát. Su vám z teho tak hyn, že sem sa vám aj pochubit musel. A snáď sa bude dat aj chlubit tým, co skrzeva něho vznikne.
Šak hneď na Boží hod honem ven, že to musím vzkůšat. Ale v Praze mlha jak kolem ryníčku Brčálníku, tož že kdesi na kopec. Třeba……na Ještěd. Po prázdné erdesítce v Liberci za hodinu, a mezi sjezdovkama autem veselo až pod kůsek pod vrchol. Kolem zima jak v Mrazíkovi, fujavica jak na Sibiři, ale tak jak důle mlha. Tož jenom pár obrázků a honem zpátky.
Šimon je po zjištění že sem eště nestihnul přezut zimní gumy cosik bledší, ale René to zvládá jak lehčí rallye erzetu. Jezdit sa eště Valašská zima, tož nás snáď přihlásím. Ale ty gumy si radši hneď přezuju. Šak sa je aj potřeba cosi pohnůt, a trochu ztřepat ty nafůklé břuchy. Ať sa nám na Silvestra dobře tančí.
Tož eště raz za pěkné vánoce všeckým děkuju, a jedinci kteří sa zaslůžili nejvíc – oni vijů keří – budů mět vánoce z mojí strany eště raz. Protože si to zaslůžijů.