Fňukot

Jednoho krásného dne, zčista jasna, jako blesk z čistého nebe, se v mém mozku stalo něco nevídaného.. Objevila se myšlenka. Červeně blikající, varovný nápis – PRŮSER!

Je to cca rok a půl co mám přítele a náš vztah se začal pomalu, ale jistě hroutit. Ležela jsem vedle spícího Thea a dýchala tak tiše a úsporně jak jen to šlo. Kdyby jste mě viděli, těžko by jste uvěřili že žiju. S každým normálním nádechem jsem se lekla, jak hlasitě vlastně dýchám. Od toho strašného překvapení, myšlenkou se mi stále klepou ruce a pořád není vidět pohyb hrudníku ani žádný náznak dýchání, takže mám lehce fialovo zelenou barvu pleti.

Můj přítel tu není a když se tu náhodou ukáže, tak mám stejně pocit, že je duch. Necítím ho, nevidím a ani neslyším. Kde je ten chlap co jsem z něj nemohla spustit oči? Kde je ten s kterým jsem si uměla představit soužití až do stáří? Prostě ho nějak nevidím. Ale on už asi taky nevidi tu holku co se mu tak líbila. Neděláme spolu už nic. Nepovídáme si, nehádáme se, nedíváme se na sebe, neusínáme spolu a hlavně a to opravdu především se spolu nemilujeme. Máma mi říkala, že nikdy nemám nic vytýkat během akce- tj. neříkat “jsi naprostý ubožák.”, když to zrovna děláte, ale počkat na správnou chvíli, a pak říct “ Ráda bych si pohovořila o sexu.”

Tak jsem to udělala podobně, ale místo “pohovořila bych si o sexu” ze mě vypadlo “ okamžitě mi to udělej nebo si najdu milence!!”

Tak se na chvilku rozfoukalo to dusno co mezi námi panuje a stejně mi to neudělal, protože jsme se smáli moc dlouho a všechny síly nastřádané za ty týdny jsme vyčerpali na bouchání do stolu, chytání se za břicho a velice hlasitý smích spojený s chrochtáním.

Ale není to zas tak zlé. Poznám to podle toho, že nemám až tak často chuť mu chrstnout do obličeje savo proti plísním.

Každopádně doufám, že se to zlepší. Jak taky jinak, mám to nadosmrti vytetované (dokud dýchám, doufám). Akorát mě nebaví si připadat jako nechtěná holka co si honí kozy po břiše než je nažene do podprsenky a se smutnýma očima žadoní o pohlazení.

Držte mi palce ať mi nehrábne a nepřidusím ho polštářem až zase vedle mě bude fyzicky spát.

Vaša Bogdana