Kam všude může stát, kam trh

Poslední zprávy světové ekonomiky naznačují vybočení předepsaných kolejí fungování trhu z linky moderních teorií ekonomie. Nechci fušovat ekonomům do řemesla. Ekonomické teorie postmoderní doby pro mě nejsou nijak čitelné, znám jen starou dobrou školu sedláctví.

V poslední době mě však upoutala zpráva vstupu anglické vlády do peněžního ústavu Bradford & Bingley, hypoteční banky, která vlivem záoceánské hypoteční krize ztratila z hodnoty 3.3miliardy liber na současných 20p za akcii a hodnotu okolo 300mil. liber ). Vláda se zavázala, že převezme jejich hypoteční portfolio v hodnotě 50miliard liber. V USA předcházely britskému znárodňování události, kdy hodnoty akcií Fannie Mae a Freddie Mac spadly na rekordní spodní hodnotu 1.61$ za akcii, resp. 1.85$ za akcii a ze společné hodnoty 5miliard dolarů (objem hypoték přes 500miliard dolarů); a kde americká vláda nakoupila preferenční akcie firmy, které mají beztak nulovou hodnotu, ale vládě zajišťují přímý vliv nad děním v bankách. Navíc bez protestů občanů, kteří se dostali do nejvážnější krize v dějinách hypotečních úvěrů vůbec.

Začínáme zjišťovat, že všemocná ruka (peněžního) trhu si potřebuje možná také leckdy odpočinout, zbavit se starostí a dát si pohov, že růst není nekonečný, že sjezdovka, aquapark a Lidl nemůže být všude, a vše má svůj čas. (Nad Amerikou už není v současnosti na obloze skoro žádné místo pro nová a další letadla.) Pro jistotu se uklidňuji psychickou pojistkou setrvačnosti, že ekonomika je v podstatě cyklusem, že si ekonomika prostě jen odpočine, zastaví se a vyčistí a vše půjde zase dál. Samozřejmě za předpokladu že nás vlády nezklamou, jak to zatím (na rozdíl od naší komunistické) v západním světě ještě neudělaly.

K dalšímu startu do následující éry doporučuji za sebe jediné: pozlacené kliky, věci z plastu, neustále čerstvé jídlo a instantní dovolenou si ale nechme pro tentokrát ujít.

autor: Tomáš Pavlíček