Když nad tím tak přemýšlím, tak je zcela v pořádku to, že můj report o začátku léta přichází až s mírným časovým odstupem. Byl to tohoto roku totiž čas natolik létem bohatý, že jsem ho až do nynějška vstřebával a až nyní ho začínám vnímat jako něco, co už sic není, ale bylo.
A bylo to krásné! Léto se nám tohoto roku nadělilo nestřídmě hned od samotného počátku a nálada s ním spojená přišla rovněž bez okolků a zdržování. Horko bylo takové, že i já pobíhal jen v negligee – foto však nezveřejňuju, neb bych nerad zastínil naši Heduš, které to v letních úborech pod letním sluncem sluší ještě více než je u ní obvyklé. Děkuji Ti Heduš.
A taky je krásné sledovat, jak ten náš malý Oni roste a stává se z něj skutečný parťák a ze mě tak začíná být vedle předsedy i skutečný strejda, který neváhá a v případě potřeby zahraje maňáskové divadlo i s kuřátky. Video tohoto si však ponechám jen pro užší veřejnost, neb není jisté, že by u slabších jedinců mohlo vyvolat nevratně traumatizující zážitek.
Krásné je i vidět, jak se z velkého Ondřeje stává velký chlap, který se mimo jiné už nebojí chodit v teplácích a práce s kosou a podobnými nástroji mu jde natolik dobře, že zaslouží veřejnou pochvalu. Chválím Tě!
A nejkrásnější je, že léto ještě není ani v polovině a spousta letních zážitků je teprve před námi. No řekněte, není to krása….?
Zlámanarská meditace from Simon.Dsk on Vimeo.