Je teho na světě málo co si zaslůží tolik oslaviť jak to když začíná máj. Když sa rozvijů aj ty najospalejší pupence a jeden začne přemýšlat lesti by nebylo lepší sa schovat kdesi do stínka. Kór když máte takové sůsedy co vám nedajů pokoj než do vás natlačijů minimálně štyry slivovice.
A ve štyry hodiny ráno začne pod otevřeným oknem zpívať slavík a vy ste rádi že ste už vzhůru a budete měť o to delší krásný deň. A ke kafi si dáte východ slunka a k snídaňovému gulášu točené pivo. (Citlivější na snídaně prominů.)
A dně sů plné ticha co sa nese nekde z dálky a zasmíť sa do něho není hříchem. A lůky sů jeden velký gauč nad kterým promítajů jenom samé modrobílé premiéry proložené sem tam blýskavů reklamů že zítřek bude eště pěknější.
A noce sa snášajů pomalučky aby nezhasly voňavé ohníčky které si myslijů že ligotavé hvězdy sů jejich odrazem a z kterých sa tak krásně mžůrá, že vyluftované zhlavce potem vnímáte všeckým jinším jenom né očama.
A když kolem sebe navíc u teho máte ty které máte najradši (aj když né všecky), tak jak sa to daří mně, tož nezbývá nic jinšího než byť šťastný. Děkuju.
