Mám Vás rád…

Nejtěžší je vždy napsat začátek. Obzvlášť v případě, když si chci dát záležet. Jako teď, když jsem zažil deset dní s lidmi, žel ne však se všemi, které mám opravdu rád a kterým bych to vlastně tímto chtěl dát znát. Protože i ve mě, člověku emočně analfabetnímu nadešel okamžik, kdy není možno tyto pocity již dusit, ale musí ven. Proto tak tímto činím a otevřeně se vyznávám, mám Vás rád.

Dnes je to již šest dní od návratu, a já si až teď začínám být schopen konkrétněji definovat ty prožité důkazy toho, jak já se vlastně mám. Jak i při tom všem, co se mnou doslova sem tam zatřese mám důvod se smát. A dělám to s přibývajícím časem čím dál častěji a s čím dál větším prožitkem. Proto Vám všem, díky nimž se mé štěstí vyvíjí přesně opačným způsobem, než by si ještě před nedávnem byla schopna připustit má logika, proto Vám všem říkám, mám Vás rád.

To s takovou mou Coco to tentokráte zamávalo víc a až nyní začíná opět přijímat potravu a být tou jak ji všichni známe. Už v neděli při milém a chutném zastavení na řízek u Volků na Říce se tvářila že brzo umře a já jsem nebyl dalek toho, abych na Chvalčově sháněl veterináře. To by bylo ale zbytečné, neb jak se ukazuje, vše bylo původu psychického a mému milému zvířátku prostě jen najednou začala chybět ta velká rodina které si tak užívala a jejíž součástí s takovým odhodláním je. Stejně jako já. Jen s malým rozdílem, že ona umí daleko intenzivněji a mnohem častěji dávat najevo to, na co já teď opět používám slova mám Vás rád.