….sa jezdí po výletoch. A toten raz sem musel moc neveselo tam kde to mám snáď najrači ze všeckého. Tam kde su vlastně najvíc doma, a kde bych raz chtěl snáď aj umříť. Teď sa to vyplnilo jednému který najspíš chtěl to samé. A já sem sa za ním byl rozlůčit. Zasypať ho hrsťů kamení aj z vlastní ruky. Osirela Zlamaná. Už nebude co bývala. Nikdy. Ale eště žije. A co budu žit já tak žit bude. Pro památku všeckých, kterým sa tam vyplnilo žit žvot takový jaký žili a byli tam šťastní. Byli tam doma. Sbohom Štefan.
