Okibača, načuhující divizna a mnohá jiná zvířena

Povím vám, že poslední dny byly víc než náročné. Po letní dovolené jsem totiž zpět do reálného života neskočil ani rovnýma nohama a ani ladnou šipkou, ale způsobem, jež se lidově zove báchorák. A to z pořádné výšky. Rozpálený do ledové vody. Ale přežil jsem a teď se i konečně můžu ohlédnout za nedávno uplynulými deseti dny na Kysuciach…

Onen den, právě ve zlomu léta, konečně přišel plánovaný čas odjezdu na společnou dovolenou v Beskydech. A kdy jindy, než v pátek odpoledne. Navíc ve stavu vrcholné přepracovanosti z předešlých dnů a se zjištěním, že ta podebraná osina v tlapě mé Coco ještě před odjezdem akutně potřebuje zásah veterináře. Ale s vědomím, že závozníkem mi je Kája a cesta tudíž bude veselá. A taky že byla! I když takřka halucinogenní závěr s jelením kolouchem na střeše vozu a s pugétem od matičky jako s posledním dílkem naloženého puzzle, byl už možná i trochu za hranou. Ale nezmokli jsme a jsme tam.

Zvědavost zda „rostou“ nás ráno probudila dříve, než by bylo po tom všem přirozené. A hned první, ještě pyžamový švuňk do mlází napověděl, že následující dny budou doslova „na houby“. A Kája hořel vzrušením a jeho košík se zdál bezedným a jím procházené lesy bezbřehými. A my věrni odkazu Františka Smotlachy hořeli s ním. A lesem se ozývalo naše stálé slastné vzdychání a s každým dalším se naše vášeň stávala ještě urputnější. Hotové mykoorgie!

S nedělním pozdním večerem dorazila zlínská divize i plzeňská družina. A už se Hediným smíchem tabulky v oknech natřásaly a Chanelovým hrčením chalupa třepala. A Camill pivo roztočil, hábníček domácí hnízdo postavil a Goro chlup utrousil. Zas jsme byli zpět doma. A všechny ty eboly, Hamas & Papas, šílený Pidiputin a vůbec veškeré hrůzy se propadaly do mlhy tam dole v dolinách.

Pondělní celodenní déšť byl hotovým požehnáním. Nic totiž na Kysuciach tak nenahrává k línému nicnedělání, jako když se z těžkých mraků kolmo spustí šňůry vody a z vyhřátých smrčin začne stoupat hustá pára. To pak jen sedíte či ležíte, slyšíte ten bubenický koncert na střeše a těšíte se z právě probíhajícího okamžiku. A samozřejmě také na hřiby, které z toho deště vzejdou.

A vzešly! A jaké! Košíky se nám plnily jedna radost a my tak mohli rozeběhnout i následný proces, jež se skládal z čištění, krájení, skládání a především následného sušení, při němž nám sušící moduly takřka nestačily a já i přes probíhající léto topil v kamnech a hluboko do noci hříbky přeskládával a s největší láskou dosušoval. Čehož výsledkem jest unikátní směs sušených lesních hub [hřib smrkový (Boletus edulis Bull. ex Fr.), hřib kovář (Boletus luridiformis Rostk. 1844), hřib hnědý (Boletus badius), hřib nachovýtrusný (Porphyrellus porphyrosporus), kozák březový (Leccinum scabrum), kozák habrový (Leccinum carpini), lišák zprohýbaný (Hydnum repandum) a liška obecná (Cantharellus cibarius)], jež svou kvalitou, místem sběru a způsobem zpracování předčí vše, co si pod názvem „sušené houby“ lze představit. Ostatně již brzy Vám trochu tohoto výtečného produktu nabídneme v mimořádné akci a Vy si tak tuto lahůdku budete moci dopřát i na vašem stole.

Ale náš čas jsme vyjma hub věnovali i mnoha jiným činnostem. Mimo jiné; cirkulárka zpívala a s naší pomocí veškeré palivové dřevo pro pec připravila a to bylo na místo k tomu vyhrazeno vzorně a umělecky uloženo. Všeoborovými odborníky byly kamenné i jiné části chalupy vyspraveny a Heduš s Ondřejem vládli kuchyni, odkud se nesly libé vůně a my tak následně našim břuchům samé dobroty předkládali. A slivovice jsme hrůzu vypili a aj cosi dobrého pokůřili. A pořád jsme se smáli a dobře nám bylo.

A dokonce se nám podařilo do finále dotáhnout nápad, že rozbitou lavičku u Kříže ticha od pánů architektů Samuela Netočného a Vojtěcha Jemelky, nahradíme novými masivními dřevěnými sedacími zařízeními dle mého vlastního návrhu a o kterých si ve vší vrozené skromnosti dovolím říci, že se povedly. A já z nich mám tuze velkou radost. A doufám, že každý kdo na ony špalky pod Křížem zasedne, ji bude mít také.

Zkrátka; byly to dny nadmíru krásné, veselé a plodné. A já děkuji všem, kteří mě jimi provázeli a všemu co je tvořilo. A těším se na příště. Třeba s Vámi, přátelé toho našeho kysuckého úbočí…

4 komentáře

  • Hasičská plačka napsal:

    Inu, i přes skutečně veliký nedostatek příležitostí ke smutečním řečem a bez místa pro slzy, zdá se mi uplynulý pobyt výživným…a to je co?

  • Vena napsal:

    Foto Heduš s diviznou (nebo co to je) je víc než poetické…. Sezení je velmi povedené!

  • Vojta napsal:

    Génius – Díky moc za ty lavičky/špalky – konečně je to dotvořeno a vkořeněno!
    Vojta

  • Ondřej napsal:

    Ano, Heduška s diviznú je více než povedeně secesní…

Napsat komentář: Hasičská plačka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *