Po krátké odmlce přicházíme s dalším pokračováním historického atlasu z roku 1931. Tentokráte přinášíme část nejobsáhlejší – atlas světa obsahující části Afrika, Asie, Amerika, Australie a Oceanie, Arktida a Antarktida.

Čtvrtek, čtyři hodiny odpoledne, dopravní situace je kritická a já se musím co nejrychleji dostat z Karlína na Anděl. Rozjedu se po nábřeží, ale už u Interkontinentalu se řadím do kolony která se nehýbá. Chvíli vydržím čekat, ale pak to nevydržím a jímám se vyzkoušet cestu po druhém břehu přes Malou Stranu. Věřím že to bude rychlejší. Most je prázdný a během chvilky sem na Klárově.

Tak se nám teď přes víkend v Hradci Králové rojili komunisti. Tančili, zpívali, vepřového metráky sežrali, ještě víc nesmyslů z huby vypustili a víc než půlku města stařeckou zatuchlinou a smradem naftalínu zamořili. Takže nic co by se nedalo čekat. Náš štáb byl ale ve střehu a čekal jestli neobjevíme něco převratného…..a tak se i stalo. A byl to šok!

A povím vám, že je ně tak dobře, jak mi snáď eště nebylo. Jaksi mi poslední dobů začíná byť faň, a já snáď začnu věřiť aj tym horoskopom podle kterých by sa mi mělo kdysi včil začať dařiť jak málokemu.

Nadechněte se. Naberte do plic tolik vzduchu, kolik můžete. Tento příběh by měl trvat tak dlouho, jak dlouho dokážete zadržet dech – a pak ještě o trochu déle. Takže poslouchejte co nejrychleji.

Se smutkem v mysli Vám musíme oznámit, že včera, t. j. 29. dubna 2008 nás ve věku 102 let navždy opustil ten, koho jsme měli zaslouženě tolik rádi a zasloužil si naši úctu. Vždyť mu dlužíme za mnohé co je v nás. A navždy to tam už zůstane. Jeho dílo žije dál v našich duších.

Já vím, řeknete mi že ještě ani pořádně nezačalo jaro, a já už straším s létem. Ale je to tak. Slunce zapadalo, já nasedal v Čimicích do auta k cestě domů, a v tom mi nad hlavou prolétl rorýs. A ve mě by se krve nedořezal. Po zimě se vrací mí nejoblíbenější ptáci. Ti kteří sebou přinášejí léto.

Včera večer sa mi po třech měsícoch zaplnila paměťová karta ve fotoaparátě a proto sem dneska musel udělať inventůru a fest to proluftovať. Hrůza teho letěla do koša, ale cosi sem si schoval na památku. Je v tem zachycený kůsek života. A dá sa v tém čísť. Šak vyzkůšajte páru řádků přelůskať… (Lesti sa tu nekdo pozná, tož věřím, je to možné, ale prohlašuju týmto, že všecka podobnosť je jenom náhodů.)

Po týdňu zimy jak v ruském filmě na motorce sa splnilo to co sem čekál, a vylézlo slunéčko. A fest začlo hříť. V sobotu sem aj vůz pošolichal, objel ho šmirglem aj leštěnků, a cvičně zajel pod Skalku do Košíř, rozlůčit sa tam s našů drahů Zdenků, která už demontovala Studio Kotlářka, a přesůvá sa z vliva Předsedy (a Hedy), do poddanství Královny. Šak snáď sa nám tam děvčica bude opatrovať, do čehosik nespadne, sem tam aj napíše a hlavně nových rozumů pozbíře. A pamatuj Zdenko, že takový vixlajvant jak doma, jinde nenajdeš!