Přišla opět neděle a my se s předsedou dohodli, že by vzhledem k nemilosrdně se blížící zimě bylo záhodno podniknout nějaký výlet dřív než bude pozdě. Vybrali jsme naše oblíbené Kokořínsko a že tedy navštívíme mého otce na jeho rodící se venkovské haciendě a nedaleký Beškovský kopec.

Jak jsem slíbil, tak i konám a podávám podrobný report z cest po Slovensku, nazvanou Expedice René ´07.

start sa pomaly blíží. Taše už mám zapakované, oholený, vykůpaný su, René má plnů nádrž a aj dálniční známku nalepenů a zítra hned ráno vyrážáme směr Slovensko – Velká Fatra. Těším sa jak malé děcko. Potřebuju už kdesi zalézt do lesa, vyškrábať sa na jakýsi kopec a nepotkat u teho nikeho. Šimon pořídil jakýchsi map turistických, tož snáď v tem hůščí nezablůdíme a žádný medvěd nás nezežere. A já vám budu moct z výleta přinést obsáhlů reportáž. Tož nám držte palce.

 

A hned je důvod k jakejsi slávě. A tých není nikdy dost. Furt je potřeba si připomínat, jak je dobře, že tu na tem světě možem byt.

Moje obavy, že mě z teho jídla a pítí bude dneska aj blbě sa naštěstí nevyplnily. Nic špatného sme si totiž nedopřáli. Všecko začlo už v pátek, kdy společně s Kamilem dojela aj bečka piva s výčepním zařízením, a usádlila sa v naší kuchyni, jak kdyby tam byla odjakživa. Tož sme k temu aj tak přistůpili, a v praxi hned otestovali, že to je v domácnosti příjemné zařízení.

Týmto prohlašuju topnů sezónu za oficiálně zahájenů. A stejně tak je už potřeba z dubeňáků mole pozvyháňat. Zimisko sa nám udělalo jak v ruském filmě na motorce. Ale snáď to přende, a eště na nás slunko cosik poznasísá. Přeju nám to všeckým. Tak sa zatým nezapomeňte posilňovat vitamínama, najlepší kyselým zelím, a čajem s medem a slivoviců. Jak sme z teho léta rozhycovaní, tož včil stačí fůknůt, a hneď budem mět kapse plné šnuptychlů. Najlepší na to, vyvaliť sa do horkej vany s mentolovým olejem, a rovno z tama pod peřinu. Aj s tým čajem. Tož sa opatrujte, ať si teho pěkného podzima spolem užijem. Do střechýlů eště daleko.

Tož tož sme sa při tak pěkné neděli zvedli z gaučů, a vyjeli směrem Hornopožárské lesy. A jak je u nás už obvyklé, udělali sme dobře. Toten kus břeha řeky Sázavy, porostlý krásnýma dubama a bukama si už oblíbil velkovévoda a následník trůnu František Ferdinand d´Este, který si tady nechal aj postavit lovecký zámeček, a kolem něho dost lesních cest, které sů na takový špacír jak dělané. A ani sa temu Fanošovi, co ho potem chudáka v Sarajevu střelili jak srnca nedivím.

A možem si namlůvat jací sme chlapi až do aleluja. Jak sem před nejakým časem psal, vylíhnul sa tým mojim rýžovníkom malý ptáček. Zkůšali to poprvéj, tož byl jenom jeden. A od začátku sa mi zdál divný. Dlůho to holátko ležalo v tej budce na zádoch, a né a né sa převrátit. Pozdější sa mu to povédlo, ale furt z pod něho trčaly nožky jaksi dovrcha. Róstl, staří sa o něho vzorně starali, až sa z teho hnízda vydal na zem. Ale právě že enem na zem. Nikde jinde sa neudržál. Nožky měl ochrnuté a rostlé úplně ináč, než by měly. Tož sem si řekl, vyzkůšáme, jak sa s tým popere. Ale žádná sranda to nebyla. Chuďatko sa pokůšalo létat, ale jak sa nemožete nohama odrazit od země, tož ste v řiti. Navíc aj ty křidélka neslůžily tajak by měly.