…tam by chtěl žít každý“. A aj mě se to na chvílu chtělo, když sem tam včera k večeru seděl na náměstí, obhlížal všecko a všecky okolo, a čekal na Staňu s Camillem. Jenom ta cesta. Jedným slovem hrůza. Jak tam, přes Benešov a Tábor, tak eště horší zpátky, přes Písek a Příbram. Ale co bych taky chtěl, když si vymyslím rajzovat kdesi poslední prázninovů nedělu na večer.

Prázdné nebe vám mě dneska překvapilo. Du po Karlíně, dívu sa na ten blankyt navrchu, a v ten moment mi to došlo. Ony už tu nejsů. A toteho roku frnkly jaksi zavčasu. Že už tu nejsů rorýsi, to beru. Ti musjá najpozdější třetí týdeň v srpnu. Ti letijá až do jižní afriky. Ale vlaštovky? Ty majů eště odprovázat děcka do školy. Ty to do pod Malý Atlas nemajů tak daleko. Že by cosi čuli v luftě, a radši ulétly? Přinajmenším to, že sa nám podzim blíží. A ať sa nám to líbí, nebo ne, teho ani předseda nezastaví. Ale snáď bude pěkný, a dá nám cosik do demižónů nazbírat. Šak mě už to začíná pod schodama pomaly kvasit. A hřibů jakýchsi taky potřeba pozbírat. Šak keřísi experti už léců po lesi včil, a ani nedajů vědět, lesti cosik našli. Že? Menovať ich myslím nemusím. Ale včil eště užívajme léta. Dokáď to ide.

 

…tak před spaním v klidu se psama, a teď bych mohl adrenalin rozdávat. A to už víc než hodinu vydýchávám na gauči. Prošel jsem totiž kolem jakejsi skupinky lidí sedících u nás v ulici, když naráz zpoza nich vyskočil velký stafford, cirka 30kg, tlamu jak lavór, jedním tahem sa jim vysmekl z obojka, a rovno mojí Coco po krčisku……no a nastalo tóčo, z kterého si moc nepamatuju.

Aj když předseda zaspí. Měli sme jet na výlet do Jizerských hor, ale protože sem místo v devět vstanul až o půl druhé, a než sem vypil kafé a kdesik cosik byly tři, tož sme museli změnit plány. Na nic dalekého to už nebylo, tož že pojedem kdesi na pasblink, a že sa uvidí. Tož sme nabrali směr Beroun a potem na Koněprusy. Do jeskyně to s našů Coco moc není, tož sme odbočili na jakůsi polňačku, zaparkovali ten můj Gillette 5, a že sa dem projít. Ujdem pár metrů, a naráz vám vidím cedulu „přírodní rezervace“. A za ňů ďůru do debři, tak dva metry na výšku a padesát na délku.. Tož baže nám to nedalo, a šup do ní. A honem zvědavosťů na konec, kde že nás to vypľuje. A povím vám, že sem byl překvapený. Neco takového sem vám eště neviděl. A ať z teho taky neco máte, tož budu včil chvílu chytrý.

A dva druhy knedlí. Tak vypadala naša první pořádná večeřa na tej naší zahradě. Za pořádným stolem. A je na místě poděkovat našemu Camillovi, kterého týmto jmenuju technickým náměstkem, jak za židle, tak za stůl. A tak aj za tu večeřu.

Vyšel sem si v Holešově na poštu a keho vám u Dohnalky u drogérie nepotkám. Rabiho Sidona. Tož sme sa pěkně pozdravili, přivítal sem sem ho u nás a posmíli sa. Ale nedalo mě to, co že on tam u nás dělá. A hned v kině na nástěnce vidím, že v synagoze je jakési šů. Tož si říkám, taky zandu. Ale před tým sem si po dlůhé době zašel na židovský hřbitov. Krásně sem si v tem klidu vyčistil hlavu, a objevil na hrobech toty krásné lišejníky.

Naša zahrada sa dneska proměnila. Už to není ten hnusný dvorek až hamba pluť. Stala sa z ní zahrádka na které bude radosť cosik vymýšlat. A největší moje díky patří Honzovi a Peti. Nebyt nich, tož sa eště dlůho nemožu s radosťů podívat z okna. Tak sem po tem dnešním úklidu mohl už vysét trávník, netřesků vysadit, a už aj bílé růže řízkoval. Tak mě vám to začalo bavit, že sa aj včil unavený jak pes těším, kdy tam budu moc jít zas neco udělat.

Tak jak u nás. Šak si zkuste jaké to je, když si vyjdete k večeru na Želkov, slunéčko pomaly zapadá, pole sů po žňách, všecko voní a klid je takový, že by sa dal prodávať zabalený v pixlách. Jedným slovem: krása!

Protože už sme na tem našem dvorku aj cosik podělali. Starý oschlý kříb zetli, jakýchsi polének zarovnali, a nebýt baby jakejsi vzteklej v okně, tož aj to šáší spálíme všecko. Ale tož nemožem saj í divit. Na nově dávali Gotta v Laterně a k temu sa kůř táborového ohňa nehodí. Bez teho měla aj chlebíčků jakýchsi pochystaných, Sklepmistra tři čtvrtě v ledničce a do teho my. Enem Staník sa za ňů pomaly chtěl škrabat po rýně…..ale dobře to dopadlo. Včil musím zehnat hrabě a od pondělka budu trávník vysazovat. Ale zežeň tady hrabě ať ti kdosi pučí. Bez teho ani nevjá jak to vypadá. Tož uvidíme.

 

Půšťajů tam rachot jak kdyby zaháňali démony už od devíti od rána, všichni kolem sů úplně ožralí, majů na sobě metalové trička, na slunku je aspoň pětasedumdesát stupňů, plastikové hajzle sů plné, že to přetéká, všady sa griluje tak cirka osumadvacet metráků vepřového a chodíte v proscaných tak pětset hektolitrech pivska.